a teď k české pozici

Což o to, Němci jsou ukáznění a loajální, bohužel také vůči ideologiím a manipulátorům, kteří je jednou za čas ovládnou. A mnozí z nich jsou nejen pasivně poslušní (viz Češi), ale snaží se ve službách aktuálních mocipánů ještě vyniknout. Po válce začala v Německu z USA zavlečená hloupá „re-education“. A teď, po několika generacích tehdy hlásané zásady bere tento národ za své doslova a do písmena. Většina prostých Němců si ráda ušetří námahu vlastního přemýšlení, když už je tu autorita s hotovým soupisem dogmat. (Neříkal snad už Masaryk, že myšlení bolí?) Vypadá to docela jednoduše, jako na Orwellově farmě: rodilý Němec – špatně, přistěhovalec – dobře. Vlastní tradice – špatně, zvyky rádoby utiskovaného póvlu z 3. světa na vlastní půdě – dobře. Potírání kriminality také v případech, kdy je páchána přistěhovalci, nebo nedej Bože vypovězení někoho z nich – špatně (fuj, jako Gestapo, že jo?), přistěhovalecké pohrdání pravidly hostitelské země – dobře (nezkrotné multikulti temperamenty nás obohacují). Tak se nedivme, že obyvatelé Hamburku teď budou ze svých daní hradit volno muslimským taképracujícím o islámských svátcích. Jen tak dál, soudruzi, budoucí Mohammad Atta potřebuje na svoje modlitby a přípravu bohulibých skutků čas a klid; ten původní ve stejném Hamburku měl asi obojího málo, tak zanechal po sobě návrh na zlepšení. To vše je samozřejmě jen symptom, skutečná nemoc je mnohem nebezpečnější, hlavně pro zbytek Evropy. Tak dlouho se na území poválečného Německa budovalo místo plnohodnotného státu ideologicko-politické prázdné místo osazené pseudohumanistickými bláboly, až se na tomto území nikoho začal usazovat fundamentalistický islám. Ten je ovšem určen hlavně nově příchozím. Pro starousedlíky je tu flagelantské zelené náboženství rušící jaderné elektrárny, zahlcující sousedy nadbytkem nestravitelné elektřiny z větrníků a rozesílající policejní udavače po obchodech, aby odhalovali nepovolené prodeje klasických žárovek. Nevylučuji, že kvůli aktuálnímu celoevropskému politickému marasmu věci zajdou tak daleko, že se Německo (po válce 30leté, několika Napoleonských a 2. světové) bude bohužel muset stát dějištěm dalšího nadnárodního konfliktu. Jistě, nechtěl bych tam zase vidět tanky maršala Koněva. Naopak představa, že se na Labi u Drážďan setkávají oddíly od západu přicházejícího Geerta Wilderse a z východu - Richarda Sulika, navíc podporované ze vzduchu letkami Neila Farage, by mi až tolik proti mysli nebyla. Především by si, ale oddechli samotní Němci. A teď něco pro retardované jedince na české půdě, co si ještě neuráčili všimnout, že Hitler byl poražen před více než 67 lety. Vážení, přestaňte hýčkat německé Zelené a podobné masochistické kajícníky z povolání jen proto, že vás pravidelně ujišťují o svém „antifašizmu“, rituálně se do omdlení omlouvají za Mnichov a Lidice apod. Jsou to nebezpeční pomatenci, kterým se česká protistrana hodí jen potud, pokud jim pomáhá v pěstování vlastní psychicko-ideologické úchylky. Doma v Německu vynikají mimo jiné tím, že přísunem imigrantů z rozvojového, hlavně muslimského světa a urychleným udělováním jim německého občanství si de facto dovážejí vlastní voliče (samozřejmě, nejsou v tom sami: Obamova partička ve Spojených státech, Toníček Blairů v UK a skoro všichni socialisti ve skandinavských státech dělali a dělají totéž). Tito lidé soustavně pracují na demontáži evropské civilizace, kterou by Češi určitě neradi oželeli, koneckonců mají z ní o hodně více než jí dávají. Skutečnými spojenci Česka v tomto století jsou naopak zbylí národně-konzervativní, popřípadě národně-liberální němečtí veřejní činitelé. Jednoduše proto, že s nimi lze jednat pragmaticky a ke vzájemnému prospěchu. Jistě, v těchto kruzích nenajdeme, mírně řečeno, příliš pochopení pro určitý směr českého politického myšlení a tím myšlením hnaných činů. (Jedná se o ten vysoce inteligentní pivní šovinismus, který od dětství známe z Jiráskových čítanek a Alšových omalovánek a jehož vyvrcholením byly aktivity jistého Edvarda Beneše neblahé paměti.) A pokud nějací našeptávači vás budou strašit, že nacionálně orientovaní Němci už-už obsadí Česko svými tanky, uklidněte se. Jednak tanky nemají a jednak, i kdyby je měli, něco tak pitomého, jako opakovat jednání svobodníka Schicklgrubera z 15. března 1939 je sotva napadne. Stačí se porozhlédnout kolem sebe a je jasné, že ovládnout slovutnou domovinu Davida Ratha, Romana Janouška, Jany Bobošíkové, Jana Koukala a Miroslava Šloufa lze o hodně decentnějšími a levnějšími prostředky. A věnuje se tomu úplně, ale úplně někdo jiný než roztahovačný skopčák v rohaté helmě.