Kostýmní konverzační komedie s šarmantním, inteligentním a odzbrojujícím humorem má stejnou „krevní skupinu“ jako třeba poslední úspěšná adaptace Pýchy a předsudku. Jako předloha pro Vějíř lady Windermerové posloužila hra Oscara Wildea, respektive, jak později Tom Wilkinson vysvětlil, několik jeho textů zkombinovaných dohromady a značně upravených.
Nicméně Wildeova duchaplnost se do filmu promítla v celé autorově velikosti a festivalové publikum to náležitě ocenilo. Pro film, pod nímž je podepsaný režisér Mark Barker, platí, že co věta, to perla. Mimořádný úspěch měla třeba tahle: „Mám rád Ameriku, je to jediná země, která přešla od barbarství k dekadenci, aniž by mezi tím vytvořila civilizaci.“
Nebo: „Jediný opravdu čistý cit je láska k jídlu.“ Případně: „Placená práce otupuje mysl.“ Či: „Ošklivá žena řeší zklamání pláčem, hezká jde nakupovat.“
Tom Wilkinson, který exceloval v komedii Do naha!, ve filmech Věčný svit neposkvrněné mysli, V ložnici nebo Dívka s perlou, přijel do Karlových Varů spolu se svou ženou, herečkou Dianou Hardcastle, ta si ve Vějíři také zahrála.
Připojila se k nim i Italka Milena Vukotič, dáma, která má na kontě takřka stovku filmů a spolupracovala s takovými režiséry, jako byl Federico Fellini, Luis Buňuel nebo Andrej Tarkovský, a britská vycházející hvězda Mark Umbers.
Herečky Scarlet Johansson a Helen Hunt, kolem jejichž postav se točí zápletka filmu, zůstaly jen na plátně, ale nevadilo to, osobnost Toma Wilkinsona spolehlivě zaplnila prostor celé místnosti, aniž ovšem odsunula do pozadí jeho herecké kolegy. Inu, gentleman.
„Pokud existuje královská disciplína, tak je to komedie, dělat humor je vůbec to nejtěžší, co po herci můžete chtít. Upřímně řečeno, je to i jeden z důvodů, proč jsem přestal hrát divadlo. Když se ve filmu diváci nesmějí, přestože by se smát měli, tak to na plátně bezpečně přežijete. Ale na divadle jsou tyhle chvíle pro herce doslova utrpením,“ přiznal Wilkinson.
Nicméně ve Vějíři lady Windermerové humor funguje víc než dobře. Je to jeden z filmů, které by člověk chtěl mít doma na DVD, aby si zapamatoval co nejvíce bonmotů, při troše dobré vůle se s nimi dá vystačit na hodně dlouho. „Není to doslovný přepis Wildea, děj je posunutý do třicátých let minulého století a tvůrci příběh přemístili na italské pobřeží Amalfi, ale ten grunt tam zůstal, byť se jazyk hodně blíží tomu, jak se mluví dnes.
Tenhle film vzala i naše pubertální dcera. Snažím se jí vždycky vnutit nějakou literární klasiku. Tuhle jsme jí strkali do ruky Vojnu a mír, zdálo se jí to moc tlusté. Je to tlusté, ale dobré, opáčil jsem. Výhoda klasických příběhů je, že když se k nim najde správný přístup, tak zaručeně zaberou na každou novou generaci,“ vykládal Wilkinson, který v poslední době pracoval například s Woodym Alenem na jeho dalším „londýnském“ filmu Scoop.
Dnes by měl Fellini smůlu
Práce na snímku Vějíř lady Windermerové nebylo Wilkinsonovo první setkání s Oscarem Wildem. V životopisném filmu o proslulém britském autorovi si zahrál Wildeova otce a s Wildeovým dílem má zkušenost i z divadla.
Prý ho to přimělo, aby si o osobnosti tohoto spisovatele udělal jednou pro vždy jasno: „Wilde mě fascinuje, ale musím říci, že mnohem více jako člověk, než jako autor. Mám pocit, že se to s ním v Anglii možná trochu přehání. Prostě nejsem jeho slepý fanoušek, mám dojem, že se někdy nechával unést a dělal vtip pro vtip bez ohledu na sdělení. To ale není případ tohoto filmu.“
Jakkoli snímek působí jako nejen vtipná, ale i okouzlující a výpravná podívaná, vznikal prý s velkými obtížemi. Z producenta se vyklubal podvodník a herci nikdy ráno neměli zcela jasno v tom, jestli se bude točit, nebo ne. „Tohle byla docela extrémní situace, ale na druhou stranu, nic zcela neobvyklého, většina evropských filmů dnes vzniká v komplikovaných finančních podmínkách.
Mám pocit, že dnes by to měl hodně těžké i Fellini, Bergman nebo Antonioni. Producent by se jednoduše zeptal: Řekněte mi, kdo na ten váš film přijde? Nikdo. Nashledanou,“ uzavřel Wilkinson přednášku o evropském filmu.
