V dřívějších dobách se nepovažovalo za příliš slušné psát soukromé dopisy na stroji. Vždyť také existoval na školách krasopis a uchazeči o místo úředníka se museli vykázat úhledným písmem a jasným slohem. (Škoda, že dnes je tato praxe, zejména co se týká druhého požadavku, opomíjena.)
S rozšířením osobních počítačů v masovém měřítku se názory změnily a většině z nás je příjemnější dostat čitelný dopis psaný na počítači než naopak.
Pokud píšeme dopis na počítači nebo psacím stroji, nezapomínáme na vlastnoruční podpis. Ten je totiž zárukou našeho autorství celého dopisu. Při ručním písmu se snažíme psát zřetelně s rovnými řádky. K tomu nám může dobře posloužit podložka.
Není vhodné psát dopisy tužkou, pastelkou, popisovačem, tužkou s plstěným hrotem. Učiníme tak pouze ve výjimečných případech a adresátovi se za to v dopise omluvíme. I v dnešní době elektronické pošty každého potěší pohled nebo ručně psaný dopis. Nezapomínejte na to, když pod určitým expresivním dojmem něco nadrásáte na papír a odešlete, abyste toho brzy nelitovali a neobcházeli s kladivem a páčidlem poštovní schránku (bylo by to poškození cizí věci, možná i veřejně prospěšného zařízení).
Pouze některé státní orgány mohou používat formulaci „„za správnost“, kdy u podpisu odesílatele je strojem napsáno v. r., což je zkratka pro výraz „vlastní rukou“. Ten, kdo dopis přepisoval a ručí za něj, je podepsán rukou u klauzule „za správnost“ vlevo dole (obvykle ještě nad seznamem příloh). U obchodních dopisů (o soukromých nemluvě) je tento způsob podpisu považován za velmi nezdvořilý.
Také číslování stránek v soukromých dopisech se poněkud modernizovalo a zjednodušilo. Dříve bylo zvykem na klasickém soukromém čtyřstránkovém dopisním papíru psát a číslovat na přeskáčku: 1-3-2-4 (tedy nejprve psát na pravé strany). Dnes od tohoto zvyku upouštíme a číslujeme zcela normálně, průběžně. Pokud chceme po ukončení dopisu připojit ještě nějaký text, napíšeme P. S. (post scriptum - latinsky „po napsaném“) a pod to nebo vedle uvedeme dodatek. Vyvarujte se ale přehnaného užívání těchto dodatků: výsledný efekt deseti P. S. je spíše kuriózní a svědčí o nevyrovnanosti či nezralosti pisatele.
Do telefonu se zásadně nehlásíme „haló“ nebo „prosím“. Nejen že je to neslušné, ale vede to i k plýtvání časem obou účastníků. Jak jinak se má volající dozvědět, zda se dovolal na správné číslo, než dotazem, kam se to vlastně dovolal?
