Zkusme se vrátit k meritu věci
Možná by bylo prima se zase vrátit k diskusi o tom, co s tím chaosem českého výzkumného prostředí, které de facto desetiletí nikdo osobně neřídí, za jehož nevalnou nákladovovou efektivnost nikdo osobně neodpovídá, kde nikdo za nic vlastně nemůže, kdy budování nové mnohamiliardové infrastruktury z eurodotací, její rozsah a budoucí náklady nikdo koncepčně ani strategicky neplánoval ani neřídí, kde nikdo nenastavuje jak rozsáhlá ta síť výzkumných organizací vlastně má být, kolik může stát její provoz, aby to tahle země utáhla a co se stávajícím stavem, který díky finanční krizi a následné stagnaci (recesi) spěje k finančnímu blackoutu po 1.1.2016 až dojdou rozjezdové peníze eurodotací na nově budované infrastruktury...Pojďme se bavit jak změnit prostředí, jemuž dominují principy odborářské demokracie v konstituci vrcholných orgánů našich vrcholných akademických institucí (VŠ a AV), a z toho plynoucí institucionalizovaný alibismus a kolektivní nezodpovědnost v jejich řízení, kdy opět nikdo vlastně za nic nemůže, za nic vlastně neodpovídá, nelze dohledat "kdo TO podělal" a de facto vlastně ani nemůže nikdo nic změnit, protože se musí zalíbit akademickému voličstvu, takže jen přihlížíme jak se v nějakém poměrně stochastickém a chaotickém procesu věci tak nějak dějí samy..., s občasným nesystémovým zásahem "Rady strýců", která se občas sejde, a podle toho jak je přes politické kamarádšafty Rada zrovna namíchaná, a kdo ji co zrovna vnuknul, tak se občas o něco pokusí, než to další "plácnutí do vody" zase poněkud vyšumí do ztracena.Možná by návrat k diskusi o systémových problémech a financování výzkumného prostředí ČR, o rozsahu a struktuře soustavy jeho infrastruktury výzkumných institucí, bylo produktivnější než dopisování o nabubřelém příspěvku Cyrila Höschla, ušitém horkou jehlou.P. Šebo