V Liberci jsem měl tetu. Jmenovala se Kafková. Vlastně to byla prateta a s Franzem Kafkou příbuzná určitě nebyla. Ale německá vila, kde měla byt, připomínala tajuplný zámek, kterým jsem jako kluk rád bloudil. Na půdě ležely staré německé knihy a lahve od alkoholu s německými nápisy. Ten dům bylo jedno velké tajemství.
Stejně jako celý Liberec, celý starý Reichenberg. A stejně jako židovský hřbitov nedaleko tetina domu, tehdy uzavřený, nedostupný, jakoby zakletý. Kdo se tam chtěl podívat a pohovořit s mrtvými, musel přelézt zeď.
Dnes už se k mrtvým dá dostat normálně, branou. Když po Liberci chodím, musím myslet na Franze Kafku stejně, jako když chodím po Praze. Kafka je ve svých textech jen málokdy konkrétní, ale zrovna o Liberci se rozepsal ve svých denících.