Pokud byste hledali bytový interiér s rukopisem nápadně blízkým věhlasné Müllerově vile v Praze, našli byste jej v Plzni, v Semlerově rezidenci. Pojítkem je kaskádovité rozvrstvení místností, čili tzv. Raumplan. A ovšem jeho autor, nekonformní architekt, designér a vyhraněný teoretik Adolf Loos (1870–1933). Není divu, i plány samotné vily pro Františka Müllera, spolumajitele stavební firmy Müller&Kapsa, se rodily v Plzni. Na obou Adolf Loos manifestoval zásady své nové architektury.
Plzeňské interiéry Adolfa Loose se budou vystavovat v Tokiu i New Yorku |
„Patra se navzájem prolínají, ale místnosti spolu souvisejí,“ popsal stručně Raumplan slavný purista Loos. V Semlerově rezidenci soustředil prostory různých výšek v šesti úrovních kolem obytné haly, interiér přitom vsadil do už stojícího domu. Uvnitř tak vznikla de facto třípodlažní vila. Po dlouhé rekonstrukci a čtyřech letech úplné uzávěry do ní mohou opět nahlédnout návštěvníci.
„Opravy a restaurování trvaly skoro deset let, nyní jde o jednu z předních středoevropských památek moderní architektury,“ říká Roman Musil, ředitel Západočeské galerie v Plzni, která objekt převzala do správy od Plzeňského kraje v roce 2012. Ze 110 milionů korun nákladů přispěla třiceti Evropská unie, zbytek hradil kraj. Od konce září je rezidence přístupná veřejnosti. Korunuje tak plzeňský prohlídkový okruh po výjimečných bytových interiérech, kterých tu brněnský rodák Loos zanechal v rámci Čech zdaleka nejvíc.
Poslední z děl „génia prostoru“
Mistr odhadu a sladění prostoru, označený také za „prvního konstruktivisticky cítícího architekta v Evropě“, nastínil koncept Vily Semler před devadesáti lety. Šlo zároveň o symbolické završení Loosovy činnosti nejen v Plzni. Dokončení projektu se totiž nemocný architekt už nedožil; zemřel v srpnu 1933, rezidenci kolaudovali až koncem dubna následujícího roku. Loosovu originální myšlenku zde rozpracoval a dovedl do finále jeho žák Heinrich Kulka.
„Ústředním prostorem je obytná hala,“ přibližuje Petr Domanický, kurátor podsbírky architektury Západočeské galerie a autor nové expozice. Hala má výšku dvou podlaží, podélnou osu zdůrazňuje krb zasazený v ploše z kamenných kvádrů uprostřed východní stěny, protější vévodí obraz z Tibetu 18. století. V úrovni patra situoval Loos galerii s příruční knihovnou, nad ní Japonskem inspirovaný vzor kazetového stropu s červenými trámy a výplněmi z plátkového zlata. Pod galerií je nika s vestavěným barem i odpočinkový kout, jehož onyxová stěna připomíná další ikonickou adresu – brněnskou Vilu Tugendhat architekta Ludwiga Miese van der Rohe.
Do domu s interiéry od Loose v Plzni se možná přestěhuje muzeum |
„V hale restaurátoři opravili podlahy z makasarového dřeva, stěny jsou obloženy dýhovanou severskou břízou. Nejnáročnější byla obnova rozsáhle poškozené jídelny s osmibokým půdorysem,“ líčí kurátor. Museli tu kompletně rozebrat mahagonové obklady, srovnat jejich deformované desky, pečlivě restaurovat a znovu osadit. Podlaha jídelny je ze dřeva citronovníku. „Šlo nám o záchranu hodnot, které po letech zanedbání zůstaly často v sotva torzálním stavu, už nedochované prvky jsme nahradili věrnými replikami. Chceme místu vrátit jeho atmosféru,“ dodává.
Rádce Will Semler
Prohlídková trasa čítá až 15 místností. K vidění je i Kabinet plzeňské architektury z let 1874 až 1939, pozornost je věnována také osudům původních investorů – rodině Oskara a Jany Semlerových. Ti museli v roce 1939 pro svůj židovský původ uprchnout před nacisty. Podařilo se jim odejít do Austrálie, kde v Melbourne dodnes žije nejmladší z tří synů, 99letý Vilém (Will) Semler.
„Ve vile s rodiči bydlel do patnácti roků, a vybavuje si tak i Adolfa Loose. Právě díky vstřícnosti a skvělé paměti pana Semlera jsme měli vzácnou možnost s ním při obnově jeho tehdejšího domova spolupracovat. Napsal také knihu o svém životě včetně vzpomínek na plzeňské dětství. Pod názvem Rodinné těžítko vyšla i v českém překladu,“ uzavírá Domanický. Listování knihou může být zvlášť příjemné v kavárně Café Semler. Otevřít ji tu mají v listopadu.
