Pop-artový král Andy Warhol povýšil všední věci na umění
Stal se mýtem, který si kdekdo rád přivlastňuje. Na jedné straně měl image bohéma nespoutaného konvencemi, na straně druhé jeho plachost, citlivost a bledá tvář jakoby vytvářely zdání nemocného a křehkého muže. Skutečného Warhola však znala jen hrstka nejbližších přátel. Zkreslován bývá i jeho vztah k penězům. Říká se, že ve světě umění je jedno, co nabízíte, hlavně když je pod tím slavné jméno. Warhol tuto politiku dobře chápal a přijímal ji.
Fixace na matku
Jeho rodiče, Júlia a Andrej (původně Varholovi), kteří pocházeli z vesničky Miková na severovýchodním Slovensku, se rozhodli zkusit štěstí za oceánem. Když bylo Andymu 13 let (narodil se již v Pittsburghu), jeho otec zemřel. Hoch se poté silně fixoval na matku a sdílel s ní domácnost až do její smrti. Warhol začal docházet na Pittsburskou univerzitu, aby posléze přesedlal na Carnegieho technický institut, kde v roce 1949 ukončil studia grafického designu.
Vzápětí zamířil do New Yorku - centra všeho dění. Stal se grafikem módních časopisů. Nevzdal se ale svého úmyslu dobýt ty nejnáročnější galerie. Svůj ateliér přeměnil v Továrnu (Factory) pokrytou stříbrnými fóliemi. V hlavních rolích Warholových sítotisků se vedle komiksových postaviček začaly objevovat i zbožňované hvězdy - Elvis, Liz či Marilyn. "Začal jsem jako komerční umělec a chci skončit jako umělecký podnikatel. Vydělávání peněz je umění!" říkával.
Andy Warhol - Flowers
Warhola nadchlo i filmování. Jeho snímky byly ale přinejmenším hodně podivné a šíleně dlouhé (například Spánek či Empire). Začal také s produkcí hudby, zaštítil debutové album kapely Velvet Underground a na obal jim namaloval šťavnatý banán. Navrhl i design "džínového" alba Sticky Fingers od Rolling Stones. Warhol, který byl gay a neměl rád lidský dotek, měl i mezi ženami mnoho múz. Nazýval je superstars, tou asi nejznámější byla temná kráska Ultra Violet.
Fascinován smrtí
Ve svých dílech výtvarník odrážel i celoživotní fascinaci smrtí. Sám měl hodně namále v roce 1968, kdy ho přímo v ateliéru postřelila duševně chorá Valerie Solanasová, jediná členka Společnosti na likvidaci mužů. Warhol přežil jen zázrakem, vleklé trauma ho ale hodně poznamenalo. Jeho posedlost po slávě dobře ilustruje věta, kterou pronesl nedlouho poté: "Kdyby byl Robert Kennedy zastřelen v jiný okamžik, psalo by se o atentátu na mne mnohem víc!"
V roce 1987 začal Warhola trápit žlučník a ačkoli měl přímo fobii z bílého prostředí nemocnic, nechal se po dlouhém přemlouvání přátel odvézt k v podstatě jednoduchému chirurgickému zákroku. Co přesně se ale po operaci na pokoji pak stalo, zůstává do dneška záhadou. Hovořilo se například o zanedbání léčby. Jisté však je, že brzy onoho únorového rána, když právě nebyl nikdo vhodný po ruce, dostal Warhol srdeční záchvat a zemřel. Bylo mu 58 let.
Andy Warhol.
Muž přezdívaný Drella s oblibou nosící černý rolák a džíny Levi Strauss začínal s malováním celebrit a jednou z nich se také stal. Rád se zavíral do ticha, obklopen televizemi, kočkami, starožitnostmi i kupou kýčovitých věcí. Byl posedlý fotografováním a nakupováním. Kromě žádaných děl po něm zůstalo i několik trefných výroků, z nichž nejznámější je asi ten o jepičím životě nových forem umění: "Ve druhé polovině 20. století může být každý slavný jen 15 minut".
