"Trval jsem jen na Eskadroně, jinak jsem nechal volbu filmů na lidech z Febiofestu, žádného svého snímku se nezříkám,“ komentoval výběr titulů Juliusz Machulski.
Machulski prozradil, že snímek o světě bez mužů měl původně vzniknout v polsko-české koprodukci, z té ovšem sešlo kvůli rozdílným názorům soudruhů. Ti čeští trvali na tom, že by k „prozření“ a odhalení podvodu nemělo ve filmu dojít už po padesáti letech, ale až po třech stoletích.
„Snad aby neměli pocit, že by měl komunismus trvat tak krátce. Také jsme se nemohli dohodnout na tom, jakým jazykem budou ve filmu mluvit celníci, nakonec povolili němčinu, ale s tím, že to musí být němčina ze západního Německa,“ vzpomínal na absurdní osmdesátá léta režisér Machulski.
Polské publikum se změnilo
Sám debutoval jako režisér a scenárista v roce 1981 krimikomedií Vabank. Inteligentním komediím a filmům s kriminální zápletkou se věnuje po celou svou kariéru. Loni jsme jsme mohli třeba vidět jeho snímek Vinci o loupeži Da Vinciho obrazu Dáma s hranostajem z krakovské galerie.
Díky komerčnímu úspěchu svých filmů si pak Machulski může dovolit produkovat ambicióznější snímky, jako byl třeba Můj přítel Nikifor, který vyhrál loni karlovarský festival.
Polské publikum dnes prý ale vyhledává docela jiné filmy, než byl právě Nikifor. „Na nezájem o polské filmy si nemůžeme stěžovat, třeba loni jsme měli dva tituly, které vidělo přes milion a půl diváků: Jen mě miluj a Nikdy v životě. Byly to ovšem snímky, které víc připomínaly delší díl seriálu než opravdický film. Polské publikum se dost změnilo. Do kina chodí, ale na jaké filmy!“ posteskl si Machulski.
Těžko soudit, k nám se současné polské filmy dostanou jen zřídka, vidět jsou spíš na přehlídkách, například na Febiofestu. Mnohem lépe si podle Machulského stojí české snímky na polském filmovém trhu: „Snažím se vidět co nejvíc českých snímků, vím, že měl u nás úspěch Zelenka s Knoflíkáři, Ondříček se Samotáři, znám Hřebejkovy a Svěrákovy filmy... Myslím, že v Polsku není v současné době tolik dobrých mladých filmařů, abychom mohli na tuhle výzvu odpovědět. Česká kinematografie i literatura mi vždycky velmi imponovaly, hlavně tím, jak ironicky se dokážou stavět k dějinám.“
To prý Polákům nejde. „Češi asi nemají komplexy jako my. Škvorecký, Kundera, Hrabal, Pavel, teď třeba Viewegh - moc si cením toho, že jsou mezi Slovany lidé, kteří mají tolik humoru a nejsou tak seriózní a romantičtí,“ vysvětlil Machulski. Připomenul ještě jeden polský komplex: „Poláci nemají žádného Oscara. Češi mají tři a to nepočítám ty, co získal Forman za své americké filmy.“
Během své návštěvy Prahy se Machulski zašel podívat na natáčení snímku Vratné lahve syna a otce Svěrákových: „Zdeněk Svěrák viděl v roce 1982 můj film Vabank, v němž hraje můj otec, a řekl tehdy ještě malému Janovi: V Polsku je jeden režisér, který točí se svým otcem, že bychom to taky zkusili? A zkusili to.“
Dnešní den se na Febiofestu ponese ve znamení Claudie Cardinalové, která tu uvede své snímky a postará se i o slavnostní zakončení. na němž převezme cenu Kristián za přínos světovému filmu.
