Sobota 5. října 2024, svátek má Eliška
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Festivalový účet 2021. Letní akce provázela radost účastníků i pořadatelů

Morcheeba. Jedna z mála britských kapel, které letos hrály v kontinentální Evropě. Vystoupila minulý víkend na festivalu Metronome Warm Up. foto: LUKÁŠ VESELÝ

Sezonu letních hudebních festivalů pod širým nebem máme za sebou. Nemá cenu si nalhávat, že byla standardní, regulérní. Pořadateli zmítala po loňských neblahých zkušenostech prakticky do poslední chvíle nejistota, zda a v jaké podobě budou moci svoji akci uskutečnit. A dokud neměli zejména zahraniční účinkující v šatně, nemohli si být jisti jejich skutečnou účastí. Přesto lze o festivalové sezóně 2021 mluvit jako o velmi vydařené.
  15:30

Konstatování o vydařené sezoně se samozřejmě netýká mamutích festivalů typu Colours of Ostrava, Rock for People nebo Metronome Prague. Prvně jmenovaný festival se letos nekonal vůbec, další dva najely na návštěvnicky i co do účinkujících úsporné varianty, naznačené ostatně lehkou úpravou názvů: Rock for People Hope, resp. Metronome Warm Up.

I tak se jim podařilo u části publika zabodovat, když do Hradce Králové přijely například italské hvězdy pro teenagery Maneskin či švédští rockeři The Hives a do areálu pražského Výstaviště se vrátila britská Morcheeba. Mimochodem jedna z velmi mála britských kapel, které se nejen v Česku, ale vůbec v kontinentální Evropě letos v létě představily – covidové předpisy, umocněné důsledky nešťastného brexitu, udělaly a nejspíš i v blízkém budoucnu budou dělat své.

Světové festivaly

O britské neúčasti by mohl hodiny vyprávět například Michal Schmidt, dobrý duch týdenního svátku převážně world music Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Ten měl letošní program postaven na Britech z velké části, postupem času odpadal jeden za druhým, a Schmidtovi se přesto podařilo postavit brilantní program, jemuž jasně vévodily dvě dámy: Američanka Leyla McCallová a Portugalka Lina Rodriguesová, obě velké hvězdy, první v žánru americké roots music, druhá v modernizovaném fadu.

Ani další český festival, který jaksi z principu nemůže rezignovat na zahraniční umělce, protože se věnuje world music, tedy hudbě „světové“, totiž pražský Respect, nebudil dojem, že letos probíhá v prostředí globálních restrikcí, v každé zemi navíc poněkud odlišných. Dovezl vynikající přehlídku hudby z různých oblastí, od marseillského polyfonního zpěvu přes súfijské meditace až po nefalšovanou moravskou dechovku, pravda, v bizarním projektu s výtvarníkem, textařem a zpěvákem Františkem Skálou v popředí.

Příště v plné parádě

Do jisté míry zjednodušenou pozici měly festivaly, které buď tradičně staví zejména na domácích účinkujících, nebo zahraniční kapely zvou jen jako vítané koření. Což se týká třeba tasovské Besedy, známé dříve jako Beseda u bigbítu. Dlouho dopředu vyprodaný festival (byť v modu početního omezení vstupenek) se může pyšnit snad nejlepší atmosférou z letošních letních akcí (alespoň těch, jež autor tohoto textu navštívil) a také bezesporu velmi progresivním programem, představujícím skutečně vesměs to pozoruhodné z domácí a slovenské, řekněme, nezávislé scény.

A nesmíme zapomenout ani na Festival pro židovskou čtvrť v Boskovicích, pojednaný dramaturgicky vlastně dost podobně, jen s rozpaženějším důrazem na další umělecké žánry jako je film, divadlo nebo výtvarné umění, to vše navíc s poukazem na rodinnou podstatu akce a tudíž i nepřehlédnutelnou linii programu pro děti.

A na plně domácí účast vsadily i festivaly, které naopak cíleně oslovují střední a starší generaci návštěvníků, ať jsou to Krásný ztráty Live na statku ve středočeských Všeticích, nebo TrutnOFF BrnoON v brněnském areálu Na Střelnici. Není nejspíš paradoxem, že z obou těchto přehlídek vyšel jako jasný vítěz Michal Prokop se svým Framusem Five.

V případě prvně jmenované akce není divu, že je zde Prokop, jak už název festivalu napovídá, jakýmsi hudebním garantem a zakladatelem, navíc zde slavil ve velkém stylu pětasedmdesáté narozeniny. S podivem je možná jeho absolutorium v Brně, kde mu konkuroval třeba i jinak vynikající Pražský výběr. Prokop ale vítězil nejen profesionalitou, obdivuhodnou čilostí a tím, že disponuje omlazenou kapelou, šlapající jako hodinky, ale také tím, že i do zkráceného festivalového setu neváhá nasadit větší množství úplných novinek, na což obvykle muzikanti jeho „zasloužilosti“ rezignují.

Tento výčet si absolutně nedělá nárok na úplnost, festivalů různých velikostí letos v létě proběhlo v Česku iks-násobně více. Jestliže lze vypozorovat nějaký souhrnný dojem, ať už z přímé účasti, nebo jen z doslechu, byla to radost. Radost na všech stranách pomyslného trojúhelníku: u diváků, pořadatelů i účinkujících. Radost z toho, že se hraje, že hudba žije. A naděje, že napřesrok už si všechny festivaly užijeme v plné parádě.

Autor: