V adaptaci textu Jaroslava Kalfaře z roku 2017, který zpočátku nejvíc připomíná televizní satiru Kosmo, účinkují pozoruhodné herecké osobnosti – Isabella Rosselliniová, Carey Mulliganová, Paul Dano, slavné jméno je koneckonců i Adam Sandler v hlavní roli a ani Kunal Nayyar, známý ze sitkomu Teorie velkého třesku, není jen tak ledajaká akvizice.
Příběh hlavního hrdiny je v předloze bytostně propojený s novodobou i starší historií českého národa. Procházka, kterému bylo v době sametové revoluce deset, je synem brutálního vyšetřovatele StB a současně obětí bývalého disidenta, který se po revoluci proměnil v bezskrupulózního podnikatele a chladnokrevně se pomstil Procházkově rodině.
Jakub se navzdory rodinnému cejchu stal předním astrofyzikem, a když objevil kdesi v hloubi Sluneční soustavy záhadný prach, padlo rozhodnutí jej tam osobně vyslat.
Procházkova mise, promořená product placementem českých výrobců, má pomoci pozvednout prestiž českého národa i podepřít rozkymácené židle politiků. Kosmonauta mnohaměsíční cesta separuje od jeho manželky Lenky a nevypadá to, že by to vztah vydržel.
V průběhu letu se Jakub, pronásledovaný pocity úzkosti a osamění, potkává a posléze spřátelí s mimozemšťanem (nebo možná jen halucinací) v podobě obřího pavouka, kterému dá jméno Hanuš. Podle legendárního strůjce pražského orloje.
Vesmírná loď se ostatně jmenuje Jan Hus 1 a na četné zamýšlení nad touto osobností (včetně apokryfní vsuvky ve stylu Posledního pokušení Krista) v knize také dojde.
Jaroslav Kalfař (* 1988) vydal svou prózu nejprve v Americe, kde také od patnácti let žije. A dá se říci, že tam vzbudila zájem – mimo jiné ji newyorská nezisková organizace Center for Fiction zařadila mezi finalisty své ceny pro literární debuty.
Parádní jízda na červu. Druhá Duna vytěžila z knižní předlohy Franka Herberta maximum |
Některé příčiny amerického zájmu o tuto ryze českou satiru lze odhadnout – mimo jiné topografie příběhu vychází vstříc zkušenosti zahraničního turisty, který na Staroměstském náměstí zhlédne orloj a sochu Jana Husa a možná si vybaví i blízkou Dlouhou ulici.
Tam se románový hrdina krátce po revoluci přestěhuje se zbídačenými prarodiči, které z jejich venkovského domu vyhnal zarputilý mstitel... I to, že autor ve svém vyprávění zaměňuje osmdesátá léta spíše s padesátými a obecně Česko s nějakou divočejší zemí dále na východ, může paradoxně přispět k tomu, že americkým čtenářům příběh lépe zapadl do připravených představ. Přesto, adaptace pro Netflix?
Muzeální kousek
Z výsledku lze odvodit, že zásadní roli sehrála vztahová a mystická rovina, na niž Kalfařova předloha také aspiruje. A také že pro švédského režiséra Johana Rencka šlo o vítanou příležitost ještě jednou využít vizuálně vděčné prostředí, s jakým pracoval v Černobylu – jen asi musel litovat, že se čeština nepíše azbukou. Jinak ovšem Procházkův Jan Hus 1 vypadá jako kousek vytažený z muzea sovětské kosmonautiky.
Velkou část českých motivů adaptace vypustila, ale ne všechny, takže ještě pořád zvládá předvést Česko jako zemi zabijaček, kde se po revoluci exponentům minulého režimu vypalovaly domy a topily děti, dojde i na připomenutí mistra Hanuše (Husa nikoliv).
Zůstávají tu stopy Kalfařovy přepjaté ironie, ale spíš v náznacích, které asi málokdo rozluští.
Kosmonaut vybavený přídechem východoevropské exotiky se ve filmu oddává především analyzování krachu svého manželství a snaží se přijít na kloub svému tíhnutí k osamělosti, které ho dovedlo až na tuto misi.
Kosmonaut z ČechUSA, ČR 2024
Od 1. března 2024 uvádí Netflix |
Paralelně sledujeme i Lenčin pohled daleko na Zemi a spolu s Jakubem se dobíráme k závěrům, které nicméně nelze označit za úplně objevné.
Pozoruhodné je bezpochyby angažmá Adama Sandlera, který se tu docela úspěšně přehrál do dramatické polohy, byť časem se jeho plačtivý pohled také okouká.
Carey Mulliganová jako Lenka ani Isabella Rosselliniová coby vedoucí vesmírné mise se tu nijak nezpronevěřily svým profesním standardům a Paul Dano svým hlasem vydatně přispívá k sugestivnímu projevu vesmírného pavouka.
Jestli je mimozemšťan skutečný, nebo ne, ba je-li celá mise jenom neklidný sen, vlastně není tak důležité. I když odpověď je vlastně jen jedna: v jakkoli nadsazené realitě nedává vypravení kosmonauta s plnou spižírnou na takovouto misi žádný smysl.
Sledujeme tedy spíš symbolický ponor osamělého výzkumníka do vlastního nitra, podvědomí a svědomí. Něco na tom (jakožto na nápadu) asi je. Přesto se tu žádná nová Vesmírná odysea ani Solaris nezrodily, na to filmovému Kosmonautovi z Čech schází přece jen ještě znatelně větší hloubka a přesvědčivější provedení.
Jestli vzrostla mezinárodní sláva Čechů, je těžko říct.
