Slavný příběh Karlík a továrna na čokoládu vydal Roald Dahl v polovině 60. let a na začátku další dekády byla na světě první filmová adaptace – muzikál Pan Wonka a jeho čokoládovna režiséra Mela Stuarta, v níž roli výstředního výrobce čokoládových specialit ztvárnil Gene Wilder. Roald Dahl k tomuto snímku osobně napsal scénář, který ovšem posléze k jeho nelibosti prošel citelnými úpravami.
Snímek nedosáhl nijak závratných výdělků, přesto je s odstupem považován za cennější adaptaci než efektní verze Tima Burtona z roku 2005 s Johnnym Deppem v hlavní roli, která naopak byla kasovním úspěchem. Na té už se Dahl osobně podílet nemohl, zemřel ve čtyřiasedmdesáti letech v roce 1990.
Nicméně ani v Burtonově filmu nechyběla znepokojivá disonance, zásadní pro Dahlovy příběhy: Karlík a továrna na čokoládu se může při velmi zběžném pohledu jevit jako rozmarné vyprávění o čokoládovém ráji, ve skutečnosti však jde o pěkně zlomyslný horor, kde není jisté, zda „hodný“ čokoládový eskamotér Willy Wonka není spíš nebezpečný šílenec.
Génius proti kartelu
Nový snímek s Willym Wonkou v hlavní úloze se nepouští do dalšího převyprávění Dahlova příběhu, ale vrací se do časů, kdy ještě Wonka žádnou továrnu na čokoládu neměl a teprve o ní snil. Mladý hrdina (Timothée Chalamet) se vrací na pevninu po mnohaleté plavbě, během níž sbíral zkušenosti a zdokonaloval své umění tvůrce čokoládových kouzel.
Ve městě, kde se Willy hodlá prosadit, ovšem vládne kartel stávajících výrobců čokolády, který mezi sebe rozhodně nehodlá pustit novou konkurenci. Na ruku špinavému spolčení jde i policie, takže výchozí situace není pro Willyho vůbec růžová. Dostane se navíc do potíží, když nemá čím zaplatit za ubytování – ukáže se, že se stal obětí podvodnice, která záludnými smlouvami získává levnou pracovní sílu do prádelny.
Finální chvála snílkovství. Nová Perinbaba leckdy uvázne v křeči, přesto ale výsledek odpovídá záměru |
Naštěstí všechno zlé je pro něco dobré a Willy se v prádelně seznámí s dalšími oběťmi zákeřné ubytovatelky. Ti mu později pomohou v jeho úsilí. A především získá spojenkyni jménem Noodle, osiřelou dívku, jíž se podvodnice kdysi ujala, samozřejmě nikoli nezištně.
Po rozličných více či méně zábavných, výpravných a dobrodružných peripetiích s čokoládou v hlavní roli je nakonec kartel rozdrcen, zkorumpovaná policie usvědčena, Wonkův talent oceněn a stavba slovutné továrny započata.
Umpa-lumpa zachráncem
Režisérem a spoluscenáristou Wonky je Paul King, mj. tvůrce obou úspěšných filmů o mluvícím medvídku Paddingtonovi a také třeba režisér kultovní komediální série kombinující výstřední skeče s muzikálovými čísly Mighty Boosh. Čili prověřený specialista na britský humor a jeho rozličné roviny – což se ve Wonkovi nezapře.
Předchozí Wonkové: Gene Wilder a Johnny Depp
Svým tónem je nový Kingův film blízký spíš rodinnému Paddingtonovi, ale najdou se pojítka i se sérií Mighty Boosh. Což je koneckonců také skutečnost, že je Wonka muzikál – pěvecká a taneční čísla si diváci užijí (či je přetrpí, podle nátury) zejména v první půli snímku.
Tím nejpodstatnějším, co si Paul King do svého nového filmu přinesl ze svých dřívějších projektů nebo zkrátka z mimořádné nabídky britské komediální scény, jsou výborní herci ve větších i drobných rolích – ať je to Rowan Atkinson coby proradný kněz, Matt Lucas jako jeden z členů čokoládového kartelu, nebo Sally Hawkinsová jako Willyho matka. Vynikající je univerzální herecká hvězda Olivia Colmanová coby podvodná ubytovatelka paní Scrubbitová, jejíž příběh dotváří románek s pobudou Bleacherem (Tom Davis).
WonkaVelká Británie, USA, Kanada 2023
Premiéra 14. prosince 2023 |
Výsadní postavení v tomto elitním ansámblu má Hugh Grant, který (po patřičném zmenšení) ztvárnil Wonkova prvního Umpa-lumpu. Až do jeho zjevení jsou příhody hlavního hrdiny a jeho kamarádky celkem pestré, ale postrádají něco, co by je doopravdy „nakoplo“ – Wonkovy triky s čokoládou jsou sice svérázně poetické, ale také se rychle přejedí. Grantův Umpa-lumpa toho ale ani nemusí předvést moc, a je zřetelným pánem celé show.
S postavami drobných mužíků ve Wonkových službách má současná korektní doba jisté potíže – ostatně už sám Roald Dahl se nechal přesvědčit, aby je v upraveném vydání své knihy z roku 1973 explicitně nelíčil jako africké Pygmeje. Letos vyvolal rozruch počin nakladatelství Puffin Books, které Dahlův text raději zbavilo prakticky všech zmínek o zjevu a původu Umpa-lumpů. (A také poznámek, že je někdo tlustý.)
I proto se poměrně napjatě očekávalo, jak nový film Umpa-lumpu předvede. Režisér Paul King a jeho spolupracovníci to vyřešili docela šikovně – podobu Umpa-lumpy věrně převzali z filmu Mela Stuarta z roku 1971. A v podání Hugha Granta s výrazným „orangefacem“ obdařili tuto bytost z dalekých krajů osobností upjatého a samolibého britského gentlemana, skrze niž občas probleskne dětinská zákeřnost.
Kdo bude v tomto ztvárnění chtít hledat cosi z dědictví britského kolonialismu, pořád si ještě asi bude moci posloužit. I mužíkův malý vzrůst je předmětem vtipů (samozřejmě ale ne jakkoliv zlého zesměšnění). V tomto směru lze tedy filmaře označit za relativně odvážné – odměnou je jim jedna z věcí, které ve filmu opravdu fungují.
Posedlost čokoládou nestačí
Podstatně problematičtější je to s hlavní postavou. Na jedné straně je americko-francouzský herec Timothée Chalamet dobrou volbou pro roli charismatického snílka a dobrosrdečného čokoládového mága, zároveň ale tato rovina postavě Willyho Wonky nestačí, má-li rezonovat s její další úlohou v Dahlově příběhu.
Pryč se samolibým krasavcem na hradě. Politicky korektní předvánoční disneyovka nám ukazuje, co je správné |
A po nějaké opravdu znepokojivé temnotě tu není ani stopy. Možná mírná potměšilost při tvorbě čokoládových specialit s nečekanými účinky, ale jinak je milá posedlost čokoládou tou jedinou hrdinovou „úchylkou“. Kterou navíc ve světě tohoto příběhu sdílejí úplně všichni.
Něco z dahlovské podvratnosti snad lze najít třeba ve způsobu, jímž se kladní hrdinové mohou vypařit z otrokářské prádelny (zapřáhnou do soukolí psa, který „rád“ pracuje za ně) nebo v etudách zmíněného Umpa-lumpy. Celkové ladění příběhu však takové není.
V úhrnu je Wonka sice poměrně zábavná podívaná, její děj však často drží pohromadě spíš jen silou vůle a končí tam, kde Dahl teprve začíná. Nejen pokud jde o příběh, ale především o rafinovanost hry s publikem.
