Příběh, jejž na motivy francouzského komiksu Alexise Nolenta a Luca Jacamona vytvořil Andrew Kevin Walker, je (nejen na Fincherovy poměry) zcela banální: nájemný vrah udělá poprvé v kariéře chybu, plánovaná oběť přežije, někdo jiný zemře.
Zabiják (jiné jméno nemá, jen ta falešná v pasech) následně zjistí, že se kvůli této chybě sám stal mužem určeným k likvidaci a odnesla to těžkou zdravotní újmou jeho přítelkyně. Bez váhání se pustí do pátrání po svých nepřátelích a jednoho po druhém je připravuje o život. To je celé.
Jenomže o samotný příběh (jakkoli by přece jen mohl být sofistikovanější) tu zase tolik nejde: to podstatné je tu sugestivní portrét temného hlavního hrdiny, jejž ve spolupráci s Fincherem vytvořil herec Michael Fassbender.
Svou nihilistickou filozofii Zabiják divákům vyloží hned zkraje v dlouhém monologu při čekání na svou oběť (a cituje při tom okultistu Aleistera Crowleyho i Pepka námořníka): nevěří v karmu ani ve spravedlnost, do života nevkládá žádné významy. Drží se mantry – soustředit se jen na úkol, který má, předvídat, nepřipustit improvizaci ani empatii. Nehodnotit, nestarat se o nic, do čeho mu nic není.
Spása vesmíru se nekoná. Případ Marvels dobře ilustruje, co je se slavnou značkou v nepořádku |
Svou profesní cestu takto dovedl k dokonalosti, takže když nyní udělá onu osudovou chybu, je to pro něj těžký otřes. Jeho svět je náhle v nepořádku, hrozí kolaps, přítelkyně leží v nemocnici s rozbitou hlavou, od nepřátel hrozí další nebezpečí. Jak z toho ven?
Samozřejmě existuje jen jediný způsob: vrátit se k mantře, strojově fungovat, zabíjet. Pak bude zase všechno dobré…
Postava Zabijáka tu působivě funguje coby přímé vtělení principů, které vyznává – netečnosti, amorálnosti, věcnosti; nositel smrti je tak vlastně samotnou smrtkou, kterou nelze ničím dojmout, uprosit, obelstít ani přemoci. Některé jeho oběti to nevědí a brání se, jiné (jako finální oběť, postava nazvaná Odbornice v podání Tildy Swintonové) v tom mají okamžitě jasno.
Zabiják nemá smysl pro humor, David Fincher ano
Michael Fassbender dovedl roli „smrtky“ k fyzické dokonalosti, děsivá efektivita bez jakýchkoli nadbytečných emocí se odráží ve výrazu postavy, v její rozcvičce, v jejích reakcích na okolí. Samozřejmě i v hlase, jímž prezentuje své samomluvy.
Ty jsou sice potenciálně ironické, ale pronášené s plnou vážností, Zabiják nemá smysl pro humor – ten do jeho představení vkládá až škodolibý režisér. Nechá tedy svého asociálního hrdinu rozkládat o tom, jak se rozhodl být nenápadný v převleku za německého turistu, ovšem Fassbenderova „smrtka“ v havajské košili, bundě a kloboučku je samozřejmě ta nejnápadnější postava široko daleko.
Kuchyňské orgie na stříbrném plátně. Umění jíst a milovat je poctou bezstarostně radostné gastronomii |
Ostatně už vyvést smrtku z míry tím, že jí zmaříte práci, je v zásadě zárodek komedie. A zábavná je rozhodně i slabost nájemného vraha pro tklivé a křehké písně britské postpunkové kapely The Smiths, které tvoří spolu s původní řezavou hudbou Trenta Reznora a Atticuse Rosse výrazný a oceňovaný soundtrack snímku.
ZabijákUSA 2023 Režie: David Fincher Uvádí Netflix od 10. listopadu 2023 |
Přesto samozřejmě Zabiják není řádná fraška – temné tóny v něm zásadně převažují a kdo má zájem, může v něm najít i poměrně dalekosáhlou výpověď o přítomnosti a blízké budoucnosti lidstva. Třeba v tom směru, jak jednoduché to postava efektivního vraha má ve světě automatizovaných služeb a odlidštěných systémů.
Anebo jak právě onen princip efektivity, mantra smrtky, prostupuje životy jednoho každého z nás. Však také Zabiják, pracant, který se neptá po žádném smyslu, posluchač kapely s nejtuctovějším jménem The Smiths, trvá na tom, že je jedním z mnoha.
