Do českých kin jde tento snímek s poněkud zaměnitelným názvem Umění jíst a milovat. Původní francouzský titul zní La passion de Dodin Bouffant (Vášeň Dodina Bouffanta) a je převzatý z knihy Marcela Rouffa, k níž režisér vytvořil jakýsi filmový prequel.
Děj se odehrává v roce 1885 – v malířství je to éra sklonku impresionismu, jehož příjemná a světlem protkaná nálada z filmu intenzivně vyzařuje, byť se snímek zabývá jiným druhem lidského umění dovedeného k dokonalosti. Je oslavou gastronomické vytříbenosti, jíž přisuzuje stejně povznášející kvality, jaké lidé nacházejí v hudbě, výtvarném umění či poezii.
Podobný snímek by tak mohl stejně dobře líčit třeba vztah obdivovaného skladatele a jeho špičkové interpretky – zde je to však gastronomická hvězda Dodin (přezdívaný Napoleon gastronomie) a jeho kongeniální kuchařka Eugénie.
On je sice pánem domu, ale žádná nerovnost v jejich vztahu není – leda snad v tom, že Dodin doufá, že by Eugénie po dvaceti letech láskyplného a společným dílem naplněného soužití mohla konečně svolit a stát se jeho ženou (nebo jej alespoň častěji pouštět do svého pokoje). Pro Eugénii je ovšem její svoboda důležitá a mistrovou nepostradatelnou kuchařkou je mnohem raději než jeho manželkou.
Kde se bere síla vzdorovat. Příběh fotografky a aktivistky Nan Goldinové je fascinující podívaná |
Tohle tedy ústřední dvojice ve filmu řeší a současně s tím také otázku, jak vytvořit perfektní hostinu. Nebo spíš jakou její verzi, protože dokonalé je všechno, co Dodin, Eugénie a jejich pomocnice tvoří. Vidíme to zblízka, podrobně a beze spěchu: velmi dlouho se ve filmu neděje zdánlivě vlastně nic jiného, než že se připravuje a poté vychutnává fascinující mnohachodová hostina pro Dodinovy přátele.
Umění jíst a milovatFrancie 2023
Premiéra 9. listopadu 2023 |
Jistý vzruch pak do děje vnese bezmála pohádková postava „prince z Eurasie“, který pozve Dodina na hostinu a na oplátku očekává pozvání od něj. Ale než má Dodin čas pořádně se nad touto výzvou zamyslet, musí se věnovat jiné záležitosti – Eugénii se udělá slabo a Dodin si uvědomí, že je čas, aby nyní on byl jejím kuchařem – a dvacet let lásky se tu transformuje do pokrmů, které jsou milostnými básněmi svého druhu.
Dodin v podání Benoita Magimela a Eugénie Juliette Binocheové jsou dojemní milenci na konci léta (nebo na začátku podzimu) a zároveň absolutní virtuozové ve svém oboru, jejichž štěstí sdílené s přáteli a spolupracovníky nemůže nic zkalit – a přece je jejich sen právě tak křehký, jako je krásný.
Čeští herci coby náckové jak z Alles Gute. Pokus o koprodukční drama z Terezína nevyšel |
Za opulentní poctou vynalézavé francouzské gastronomii a milostným příběhem nesmělého „Napoleona“ a jeho praktičtěji založené přítelkyně se skrývá obecněji platný povzdech nad bolestnou prchavostí dokonalé idyly.
Či dokonce vůbec nad vyprcháním možnosti si takovou idylu vysnít: recepty na Dodinovy a Eugéniiny delikatesy sice reálně existují (pro film je vytvořil držitel 14 michelinských hvězd Pierre Gagnair) a gastronomický byznys vzkvétá, ale ten dokonalý a všech pochybností prostý pocit rozkoše nad opulentní (totálně neveganskou a jakékoli skromnosti prostou) hostinou je dnes pro mnohé nedostupný.
V tomto filmu ale někdejší umění bezstarostně radostné gastronomie ožívá v celé své neudržitelné velkoleposti.
