Lidovky.cz: Co vás přivedlo k české historii, speciálně k odboji za druhé světové války?
V době, kdy ještě byla ve Francii povinná vojenská služba, jsem si místo ní vybral, že pojedu na Slovensko, do Košic, učit francouzštinu. To bylo myslím v roce 1990. Předtím jsem také byl chvilku v Bratislavě a vzpomněl jsem si na to, jak mi táta vyprávěl o atentátu na Heydricha, který provedli českoslovenští parašutisté. Různě jsem se vyptával, hodně mi tehdy pomohl i atašé z francouzského vyslanectví – ten mě vlastně poprvé seznámil s detaily příběhu včetně dramatického závěru v kostele svatého Cyrila a Metoděje. Úplně mě to pohltilo a začal jsem se tím zaobírat i proto, že tato událost ve Francii moc známá nebyla.
  |
Lidovky.cz: Myslíte si, že se dá historie s odstupem věrně a pravdivě zrekonstruovat?
Odhalování historie je prací historiků. Co je to pravdivě? Je samozřejmě dokazatelné, že Napoleon vyhrál u Slavkova a prohrál u Waterloo, že Hitler pohořel u Stalingradu. To jsou historická fakta, která nelze změnit, ale absolutní pravda o tom je svým způsobem nedosažitelný ideál. Ale je třeba se o to stále pokoušet všemi dostupnými prostředky.
Lidovky.cz: Ptám se i proto, že v románu HHhH i nad jasnými fakty stále pochybujete, převracíte je a hledáte alternativní možnosti. To je vzrušující a zajímavé.
Víme, co víme, a je toho hodně. Že Gabčík zorganizoval atentát na Heydricha a spolu s dalšími parašutisty se jim ho podařilo zabít. Ale dodnes třeba historici pochybují, zda třetí z parašutistů, Valčík, byl v té chvíli na místě atentátu. V řadě textů jsem četl o tom, že stál na druhé straně chodníku a dával znamení zrcátkem, ale stejně tak existují tvrzení, která to naprosto vylučují. Takže i to, co se jeví jako prokazatelné, může být zpochybněno a nakonec i vyvráceno.
A pak je taky důležité, pro jakého čtenáře píši. Musí být jasně stanovené, jestli jde o odbornou stať, nebo o beletrii. Teď po vydání Civilizace mně mnozí říkali: Vy přepisujete historii, vy ji převracíte... Ale to vůbec není pravda, to není žádné manipulování s fakty, já jsem psal fikci.
Lidovky.cz: Váš román o atentátu se dočkal i filmového přepisu a řekla bych, že ten šel hodně právě proti smyslu románu. Uzpůsobuje si fakta, jak se mu hodí, a ke všemu asi nikdo ani přesně neví proč. Co jste tomu říkal?
Film především používá jiné prostředky, a speciálně produkce hollywoodských studií se něčím takovým, jako je hledání pravdy, nebo pochybnostmi nad tím, jak vyprávět skutečný příběh, příliš nezabývá. Prostě použili můj román o atentátu na Heydricha jako scénář pro akční film, který ještě natočili v Budapešti. Nijak mě to nepřekvapilo, řekl bych, že málokterý spisovatel je spokojený s filmovou podobou svého díla. Ani Kubrick se nezavděčil Stephenu Kingovi.
Lidovky.cz: Když jsem HHhH četla, cítila jsem znovu hrdost, že právě Čechoslováci provedli to, co vy označujete za nejvýznamnější odbojovou akci druhé světové války. Víte, že my Češi se rádi bičujeme tím, že jsme byli zbabělci, kteří se v roce 1938 nebránili, a pak mnozí kolaborovali? Co vy na to?
Ano, to, co jsem napsal, odrazilo mé nadšení. Ale atentát nezvrátil vývoj války, jen měl obrovskou hodnotu symbolickou a psychologickou. A taky ta akce byla svým provedením okázalá, až spektakulární, ti lidé se skutečně obětovali pro vlast a svobodu. Parašutisty vnímám jako velké hrdiny, ale pak tu byli lidé, kteří jim pomáhali. A mezi nimi je velmi odvážná žena, o níž se mnoho nemluví, a to Marie Moravcová. Než by kohokoliv zradila, hned po zatčení se otrávila.
Byly to strašné tragédie celých rodin a neuvěřitelné hrdinství. Že by Češi byli zbabělci, se mi nezdá, v roce 1938 to byla především záležitost zrady Francie a Anglie a moc možností opravdu nebylo. To byla kardinální politická chyba velmocí, tehdy se to ještě dalo zastavit, československá armáda byla dobře vyzbrojená.
Lidovky.cz: Studoval jste historii a tato fakta znáte, ale řekněte mi, jaké povědomí o tom mají Francouzi obecně? Vnímají to podobně, uvědomují si, že šlo o fatální zradu, na kterou doplatila nejen Francie, ale celá Evropa?
Mnichovská dohoda není ve Francii neznámý pojem a čas od času, když nastane nějaký politický malér, se vytahuje jako důkaz selhání a špatného odhadu. Například v případě války v Iráku se zase mluvilo o mnichovském syndromu. Ale obecně myslím, že ve Francii lidé z větší části nevědí, oč přesně šlo. Oni se ani moc neorientují geograficky. Když jsem byl na Slovensku, pořád mi říkali: Aha, ti mají kliku, že tam skoro žádná válka nebyla, jen asi dva dny... Čímž mysleli Slovinsko a boje při rozpadu Jugoslávie. Víte, ale to je ten náš imperiální komplex, to se táhne od Napoleona a jeho součástí je dívat se na malé národy spatra, nejen na Čechy, ale třeba i na Belgičany a podobně. My si prostě vždycky najdeme důvod cítit hrdost. Nejdřív jsem slýchal, že Francie může být hrdá na to, že je čtvrtá nejmocnější ekonomika světa, pak pátá, teď už sedmá, ale hrdí jsme pořád.
Lidovky.cz: Svou knihou jste docela zpopularizoval Prahu a místa spojená s parašutisty. Jak to na vás působí, že román může mít takovou moc?
Jsem rád i mě to dojímá, mám k tomu všemu citový vztah, ten pocit užitečnosti je povzbudivý. S tou knihou jsem strávil deset let, shromáždil jsem spoustu materiálu, cestoval do Prahy, do Německa. Několikrát jsem byl v kryptě kostela svatého Cyrila a Metoděje a těší mě, že to malé muzeum se v posledních letech tak nějak vylepšilo, že tam přibývají exponáty.
Lidovky.cz: Nechcete si zase něco vybrat z českých dějin?
Zajímala by mě postava Jan Žižky, to je přímo románová postava, barevná.
Lidovky.cz: Ničitel gotiky?
I tahle ironie mě baví, je spousta rovin, které by mě zajímaly.
Lidovky.cz: Pojďme k vašemu poslednímu románu Civilizace, s nímž jste skočil rovnou do patnáctého století. Jak se zrodila myšlenka vyprávět historii španělského dobytí Ameriky v opačném gardu, otočit ji a dobyvatele učinit z původních obyvatel Ameriky? Co vás k tomu přimělo?
Chtěl jsem si pohrát s historií, protože tu nelze změnit. A právě proto mě baví představovat si možné alternativy vývoje, snít, co by, kdyby. Zajímavé je i to, jak nějaká maličkost dokáže posunout dějiny, rozvíjet to všechno je hrozně inspirativní, a pak je ta hra s alternativními dějinami nekonečná, lze jít pořád dál.
Lidovky.cz: V knize skutečná fakta metodicky kombinujete s fabulací. Jak jste k téhle hře došel?
Dle mínění historiků byli domorodí Američané tak snadno poraženi, protože neměli koně, železo a obranu proti virům, jejich imunitní systémy nebyly na takovou invazi připravené. Nechal jsem tedy přijít vikingy do Ameriky dříve, aby tohle všechno dovezli. A tenhle postup jsem použil i u pootočení dalších faktů a dějů. Cortés a Pizarro uspěli, protože se spojili s malými domorodými kmeny, tak jsem si vymyslel, že Atahualpa se po přistání v Evropě spojí se židy a muslimy ve Španělsku, s představiteli reformace a dalších minoritních náboženských skupin. Docela jsem si vyhrál a dalo mi to práci. Chtěl jsem, aby to sedělo.
Lidovky.cz: Z toho, co vyprávíte o svém psaní, bych řekla že vás to především velmi baví. Je to tak?
Je, ale ještě víc mě těší číst, odjakživa jsem posedlý knihami a čtu pořád a všude.
Lidovky.cz: Co čtete teď?
Vše o italské renesanci, protože moje další kniha se bude odehrávat v této době. Bude to historická detektivka, ale víc neřeknu.
Lidovky.cz: Znáte české autory?
Jistě. Mám ráda Haška, jeho Švejka považuji za geniálního, to je přece dokonalý způsob odporu. Pak Hrabala, Kafku a taky mám moc rád Vítězslava Nezvala.
Lidovky.cz: Jak jste strávil lockdown?
Pro mě to vlastně lockdown nebyl. Normálně píši doma, takže to nebylo nic nového – ani mě to neuvrhlo do depresí. Prostě jsem četl a psal o trochu víc než normálně.
Lidovky.cz: A jak vnímáte poslední dva roky s pandemií? O čem to všechno podle vás svědčí?
Jsem levičák, takže za všechno pochopitelně může kapitalismus, jeho nenasytnost. To, co teď řeknu, je můj soukromý názor, ale vážně se domnívám, že očkování proti koronaviru by mělo být povinné. Všechny evropské vlády dělají v době pandemie chyby, různě se vytáčejí i lžou, ale manifestace proti očkování, to je čistá paranoia, kterou lze jen stěží pochopit.
A zase – opravdu se vyplatí znát historii, vždyť v minulosti se opakovaně odehrály podobné situace a lidstvo nad nimi zvítězilo díky výzkumu a následnému očkování. Jedině to vymýtilo strašné choroby od obrny až po černé neštovice, které decimovaly celé populace.
