Čtvrtek 30. června 2022, svátek má Šárka
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Havel je i dnes trefou do černého. Žebrácká opera v Brně je taškařicí i mrazením v zádech

Kultura

  12:00
BRNO - Havlova Žebrácká opera se letos na jevištích objeví hned čtyřikrát. Novou sezonu s ní zahájilo i Městské divadlo v Brně. V režii Hany Burešové vznikla zábavná inscenace s výmluvnými přesahy k dnešku.

Inscenace Žebrácká opera (2019). Režie: Hana Burešová. foto: MDB

Havlova Žebrácká opera vznikla na motivy stejnojmenné satiry Johna Gaye z roku 1728, jež svého času inspirovala ke světoznámé adaptaci Bertolta Brechta a Kurta Weilla. Dva šéfové konkurenčních zločineckých gangů Macheath a Peachum a s nimi zkorumpovaný šéf policie Lockit bojují o moc nad londýnským podsvětím. Už Gay do hry vložil silný satirický náboj, Havel jej však ještě více demaskoval a rozkryl. Zbavil předlohu jakýchkoliv náznaků romantiky a sentimentu. „Mravy jsou přece pořád stejné, jenom to, co se dřív tutlalo, se dnes dělá veřejně!“ To je hlavní posun někdejšího posměšného obrázku na dobové politické a společenské poměry.

Inscenace Žebrácká opera (2019). Režie: Hana Burešová.
Inscenace Žebrácká opera (2019). Režie: Hana Burešová.

Výsledkem je tvrdě cynický pohled na mechanismy moci ale i vztahy v jakékoliv totalitní či zkorumpované společnosti. U Havla je tato sarkastická optika na lživé a chamtivě pragmatické jednání všech zúčastněný zesílena ještě jazykem a jeho užíváním. Všichni podvodníci jsou zde totiž morálně integrovaní, mluví jazykem vzdělanců, prostitutky tady čtou Descarta a bordelmamá mluví vybraným sofistikovaných jazykem bezúhonné obchodnice. Podvádění, úskoky a lsti (nejen milostné) tady mají erotický náboj a jsou prezentovány formou tklivých dialogů jako ze sentimentálních filmů pro pamětníky.

Havel Žebráckou operu napsal v roce 1972 na objednávku pražského Činoherního klubu, kde ovšem z obavy z postihů za spolupráci se zakázaným dramatikem nakonec nebyla uvedena. Nastudoval ji až o tři roky později Andrej Krob se svým amatérským Divadlem na tahu. Po slavné listopadové premiéře roku 1975 v počernickém hostinci U Čelikovských následovalo policejní šetření a zásahy proti autorovi, hercům i divákům. Na profesionální jeviště se tak titul dostal až v červnu 1990 v Činoherním klubu. Zřejmě jako připomínku legendárního prvního uvedení Burešové inscenaci neustále sledují a také herce dozorují dva „tajní“.

Preciznost hereckého projevu

V čem je Havlova nejlidovější hra dodnes tak přesná či aktuální? Divák přesně cítí, že všichni tito hochštaplerští svatouškové a jejich nóbl jazyk jsou vlastně jenom rétorickou zástěrkou špinavostí a podvodů, jak to známe i z reality dnešních dnů. Možná jen se všichni ti podvodníci kolem už ani nesnaží tolik schovávat za naoko duchaplnou mluvu a ušlechtilé myšlenky.

Burešová výše popsané kvality Havlova textu ve své inscenaci podržela a nenuceně zvýraznila. Formálně jí k tomu posloužilo inscenování textu jako divadla na divadle (to ale byl už i Gayův způsob vyjádření), v lexikální rovině pomohla zase nesmírná preciznost ústního i hereckého projevu všech aktérů. Režisérka nedělá z Havlovy hry doslovnou moralitu nebo mravoučnou satiru. Naopak za použití herecké naivní přímočarosti, scénické panoptikálnosti a okatých klišé vystrkuje k publiku směšný obrázek, tedy jak to funguje, když se zločin a zákon takto naoko ušlechtile bratříčkují.

Výsledný nenuceně jízlivý a parádně svižný dojem umocňují v tomto stopadesátiminutovém večeru všechny scénické složky. K inscenaci stvořil výtečnou ryčnou muziku Petr Hromádka (je v ní až do jakési postupně se rozsypávající harmonie paradována ouvertura z Libuše). Tato hudba není používána jako scénická, ale jako krátká hudební čísla oddělující čtrnáct obrazů hry a působící jako předěly. Prostá scéna Tomáše Rusína představuje obrovskou šedou krychli, která se po zatažením opony (ta původní promítaná je replikou slavné Hynaisovy) mění v Peachumův byt, bordel, věznici a další prostředí. Burešová vše inscenuje jako epické a důsledně přiznané divadlo. Herci z této kostky před zraky diváků odcházejí do portálů, po opuštění hracího prostoru vypadávají z rolí nebo se na proscéniu nutí do zábavných čísel.

Všechno toto zcizování jen přesně zveličuje obludnou jízlivost předváděného. Burešové inscenace je ovšem jedinečná zejména v práci s herci. Představení je ukázkou opravdu mistrovských výkonů ve zvoleném a popisovaném žánru programově šaškujícího divadla. Herci bezvadně traktují Havlův text, z těchto až poťouchle precizovaných slov prýští hlavní zdroj komiky. V inscenaci se nedočkáte větší scénické akce, v onom kukátku všichni postávají a memorují své repliky. A slovo tady slaví takový úspěch, že Macheathův milostný vězeňský monolog s Lucy vyvolává v hledišti chechtání i otevřený potlesk.

Taškařice, ze které mrazí

Jednou z kvalit inscenace je totiž právě obsazení Petra Štěpána do hlavní role zlodějského šéfa a sukničkáře Macheatha. Jde o jeden ze špičkových výkonů protagonisty v poslední době. Štěpán naprosto přesně zužitkuje svůj cit pro jazyk, slovní pointu i záměrným přehráváním intonace. Burešové inscenace je ovšem skutečným defilé zdařilých výkonů jako je Macheathův konkurent v podání Jana Mazáka tady prohnaného, k policii uslužného a domácky uťápnutého Peachuma. Výtečná je Markéta Sedláčková v roli jeho pragmaticky i hlasově zdrsnělé ženy nebo Radka Coufalová coby osudová děvka Jenny. A dá se pokračovat chválou na obě Macheathova děvčata Polly a Lucy, jak je hrají Katarína Mikulová a Eliška Skálová.

Tato inscenace je prostě plná zdařilých hereckých miniatur, které se slévají do jedné velké taškařice. Místy z ní mrazí. Minuciózní režie však dokázala, že návraty k tomuto Havlovu textu mají smysl a takto i dnes představují herecké a divácké zisky.

Autor:

Proč dřív lidé vypadali na fotce starší. Rychleji se stárnulo, nebo je to klam?

Premium Tak schválně, udělejte si čas a zalistujte rodinnými alby. Podívejte se na svoje rodiče, prarodiče, praprarodiče. A...

Rozvod, má prohra. Voříšek o synech, bohu Nedvědovi i bláznivé dietě

Premium Evropský titul, zlato se Spartou, reprezentační srazy v pověstném hotelu Praha i rady od idolu Pavla Nedvěda, ale taky...

Cesta do Chorvatska 2022: Jak projet rozkopané Slovinsko a tankovat v Maďarsku

Premium Dobrá zpráva pro dovolenkáře mířící autem na Jadran. Cesta byla letos hladká, na nejrychlejší trase přes Vídeň, Graz...

Kouzelná oslava Mezinárodního dne jógy na Karlově mostě
Kouzelná oslava Mezinárodního dne jógy na Karlově mostě

Pražští jogíni se 21. června poprvé připojili k ostatním jogínům, aby s nimi oslavili Mezinárodní den jógy. Oslavy se zúčastnilo 400 jogínů a sešli...

Mohlo by vás zajímat