Odhalovat tajemství jeho herectví znamená vypravit se do jeho dětství a pátrat v dávné minulosti.
Při letošním předávání Oscarů se holá hlava Jacka Nicholsona (oholená kvůli roli ve filmu Bucketův seznam, kde hraje chlapíka s rakovinou) blýskala z první řady. Když předával Martinu Scorsesemu Oscara za Skrytou identitu, v níž sám také hrál, usmíval se jako bazilišek. Sám už pocit oscarového vítěze zažil třikrát. Mezi nominovanými seděl celkem jedenáctkrát, poprvé v roce 1970, když zažíval první úspěch s Bezstarostnou jízdou, která ho po letech marného snažení zařadila mezi respektované herce.
Zdaleka to ale nebyl nejdůležitější okamžik jeho života. Ten se odehrál až o čtyři roky později. Při natáčení filmu Bohatství ho vyrušil telefonát redaktora časopisu Time, který o něm připravoval velký článek a hodlal mu věnovat i titulní stranu. Herec obvykle při natáčení telefonáty novinářů odmítal, tentokrát ho ale vzal.
Scéna jako z Čínské čtvrti
Hlas na druhé straně kabelu mu oznámil, že žena, kterou považoval za svou matku, je jeho babičkou, a že na svět ho přivedla dívka, již celý život považoval za svou starší sestru. Byla to scéna jako vystřižená z filmu Čínská čtvrť, který Nicholson nedávno dotočil. Novinář informaci vypátral ze zfalšovaných matričních záznamů.
Šokovanému Jackovi ji pak potvrdila jeho skutečná sestra Lorraine, jeho matka i babička už byly v té době po smrti a své tajemství si chtěly evidentně vzít s sebou. Jack ho pak tutlal ještě deset let.
Konečně se mu objasnily pocity, které zažíval na začátku šedesátých let u psychoanalytika, který mu jako jednomu z prvních pacientů ordinoval halucinogenní LSD. Pod vlivem drogy se mu vybavily zneklidňující situace z dětství: „Byl to pocit, že jsem nechtěný, pocit, že jsem pro svou rodinu problém.“ Tehdy to přičítal brzkému rozchodu svých rodičů, respektive prarodičů, teď už věděl, že skutečnost byla jiná.
Jeho sedmnáctiletá matka by si nemanželským dítětem zničila život, energická babička vzala tedy situaci do svých rukou a Jacka vychovávala jako svého syna.
Podvědomá obava nechtěného dítěte získala po mnoha letech docela konkrétní podobu a Nicholson najednou dokázal pojmenovat démony, pro něž neměl vysvětlení a kteří ho od dětství pronásledovali. Už dříve se s nimi snažil poprat prostřednictvím drog. Démoni zůstali, drogy ale také.
V Nicholsonově dětství lze vystopovat ještě další důležitý fakt, který zásadně ovlivnil jeho život: vyrůstal obklopen samými ženami. Údajný otec, ve skutečnosti dědeček, si s lahví whisky vždycky dokázal poradit, ne tak se svou energickou ženou. Rodinu tedy brzy opustil. A tak měl Jack kolem sebe jen matku, sestry a zákaznice, které k nim chodily do kosmetického salonu. Denně poslouchal jejich rozhovory a získal tak nesmírnou empatii vůči něžnému pohlaví. Dokázal ženám velmi dobře naslouchat, měl vždycky pochopení pro jejich problémy a tím pádem i jejich otevřenou náruč.
Oč lépe dokázal naslouchat, o to hůře uměl sdělovat své vlastní pocity a problémy. Jako dítě si vynucoval pozornost teatrálními záchvaty vzteku, později zvolil efektivnější metodu: snažil se vždycky a na každého pozitivně zapůsobit. Jeho odzbrojující úsměv získával na dokonalosti, dařilo se mu díky němu získávat důvěru docela cizích lidí a po pár minutách byl schopen s kýmkoli vést velmi intimní rozhovor.
Traduje se historka z doby, kdy pracoval jako poslíček ve studiu MGM: pozdravil na chodbě neznámého muže a dal se s ním do řeči. Po chvíli se ho onen muž, producent Joseph Pasternak, zeptal, jestli si nechce zahrát ve filmu. Nicholson svou příležitost tehdy ještě nedokázal využít, ale jeho herecká kariéra se vyvíjela právě tímto způsobem. Studium herectví ho bavilo hlavně proto, že mohl se svými spolužáky navazovat velmi důvěrné vztahy a žít s nimi, jako by byli jedna rodina. Podvědomý pocit, že s jeho skutečnou rodinou něco není v pořádku, tu byl stále.
Jak poznat své podvědomí
A pak tu byla dobrá příležitost brát drogy. V šedesátých letech je programově brali nejen pacienti psychoanalytiků, ale i herci. Nejen marihuana byla považována za dobrý prostředek k poznání podvědomí. Zejména nezaměstnaní herci tím doháněli životní zkušenosti, které jim chyběly, někteří u tohoto stimulu zůstali i v době, kdy už měli zkušeností i slávy na rozdávání. Jako třeba Jack Nicholson.
V době, kdy měl krizi se svou první manželkou Sandrou, podal jim psychoanalytik LSD. „Vytřeštila na mě oči, prý ve mně viděla ďábla,“ popsal Nicholson okamžik, který napomohl konci prvního manželství. Rozvedli se v roce 1968. Tehdy měl za sebou patnáct vesměs druhořadých filmů a prožíval kritické období, hodně psal, režíroval i produkoval – většinou filmy, o které nikdo nestál. Když mu zavolali, aby se přidal k filmu Bezstarostná jízda, uvažoval o tom, že s herectvím skončí.
Nakonec na divoký drogový trip s Dennisem Hopperem a Peterem Fondou vyrazil. Poprvé se tu naplno rozzářil jeho ďábelský úsměv a akademici ho nominovali na Oscara. Bylo mu dvaatřicet, už věděl, jak se škrábat na herecký Olymp, ale kdo ve skutečnosti je, ještě netušil.
