McCormickovo jméno připomínáme proto, že vydavatelství Smithsonian Folkways zveřejnilo trojalbum Playing for the Man at the Door: Field Recordings 1958–1971. Tedy nahrávky, jež McCormick pořídil v uvedených letech vysloveně sběratelskou formou, tedy přímo v terénu.
Následoval převážně afroamerické muzikanty, bluesmany, ale i zpěváky gospelů a spirituálů do chatrčí, v nichž žili, do hospod, ve kterých pili, do klubů, kde občas vyhrávali, nebo na nároží, na nichž buskovali. A jejich projev, vesměs neučesaný a velmi syrový, nahrával a archivoval.
Se svým nahrávacím zařízením McCormick cestoval zejména po takzvaném Velkém Texasu, území vymezeném západní Louisianou, východním Texasem a částí Oklahomy a Arkansasu. Šestašedesát nahrávek, které jsou uvedeny na trojalbu v CD podobě a šestialbu ve vinylové verzi, obsahuje v drtivé většině doposud v podstatě neznámá jména.
Původní sběratelova představa byla, že na svých cestách objeví někoho „komerčně životaschopného“, jako byl třeba populární lidový zpěvák a kytarista Lead Belly. V podstatě nikoho takového nenašel, o to hlubší příběhy a autentičtější hudbu se mu ale podařilo zachytit. Jednalo se o lidové umělce, kteří nikdy neměli ambice živit se jako profesionální muzikanti. Udržovali hudební tradici a byli de facto představiteli folkloru.
Kariéra na několik lidských věků. Život folkové legendy Joni Mitchellové je plný malých zázraků |
V McCormickově sbírce je jen několik jmen, která bluesoví specialisté znají. V první řadě Lightnin’ Hopkins, jehož kariéra byla na vzestupu od poloviny 40. let. Vydal i řadu nahrávek, ale populárním se stal teprve poté, kdy jej na prahu 60. let právě McCormick představil publiku mladých folkařů, kteří byli ze zapomenutých starých bluesmanů zcela nadšení.
Ve stejné době objevil McCormick pro většinové bílé studentské publikum dalšího veterána Mance Lipscomba a boogiewoogie pianistu Roberta Shawa.
Možná ještě zajímavějším případem je CeDell Davis, jehož rané terénní nahrávky trojalbum také obsahuje. Davisovi v dětství obrna zdeformovala ruce, přesto se za pomoci kapesního nože naučil ovládat kytarovou techniku slide a vystupoval v klubech. Při policejní razii v jednom takovém na konci 50. let byl kriticky zraněn, takže až do smrti v roce 2017 ve věku 91 let jezdil na invalidním vozíku.
Pro moderní bluesový svět jej objevila v 90. letech legendární mississipská firma Fat Possum. Stihl ještě natočit například desku za podpory svých velkých obdivovatelů z kapely R.E.M., ovšem nahrávky, které slyšíme z McCormickovy sbírky, ukazují, jak CeDell Davis hrál ve svém mládí.
Mack McCormick (1930–2015) nebyl vystudovaný muzikolog, přesto je jeho význam pro zkoumání afroamerické hudební historie nezměrný. A to i přesto, že šlo patrně o člověka značně komplikovaného a se svérázným postojem ke své práci. Nahrával desítky hodin muziky, ale ke svému přebohatému archivu odmítal kohokoli pustit.
Zachovalo se po něm neuvěřitelných 590 kotoučů nahrávek a 165 krabic materiálů, jež obsahují rukopisy, záznamy rozhovorů s umělci, poznámky k nahrávkám, tisíce fotografií, plakátů a map. Až nyní je jeho sbírka k dispozici badatelům v Národním muzeu americké historie a nahrávky pozvolna zpracovává vydavatelství a archiv Smithsonian Folkways.
Hlas ze starých dobrých časů. Robert Finley na novém albu opět dokazuje, že není žádný nastrčený panák |
McCormick ovšem byl také notorický „nedokončovač“. Společně s dalším slavným bluesovým badatelem Paulem Oliverem pracoval dlouhá léta na výzkumném projektu týkajícím se historie texaského blues, který ale do konce nedotáhl, takže jeho neúplná verze vyšla v roce 2019 pod názvem The Blues Come to Texas.
A totéž se týká McCormickovy výzkumné práce o Robertu Johnsonovi: nejtajemnějším ze všech bluesmanů se začal zabývat už na začátku 70. let. Šel po jeho stopách na americkém jihu, hovořil s řadou pamětníků, kteří tohoto „zakladatele klubu 27“ (tedy hudebních hvězd, které zemřely v 27 letech) osobně znali, ale po dlouholetém usilovném pátrání najednou ztratil o objekt své práce zájem.
Ze zachovalých manuskriptů johnsonovskou publikaci pod názvem Biography of a Phantom: A Robert Johnson Blues Odyssey nakonec letos poskládal dohromady editor John W. Troutman.
