V roce 1993 vzbudila Tornádo Lue, jejíž kořeny sahají až do roku 1989, svým bezejmenným debutem na alternativní scéně doslova šok. Co pro ni bylo typické: rockový šraml, poznamenaný kabaretní atmosférou i rockem šedesátých let, výrazná zpěvačka Jana Tóthová zpívající převážně ve „slovenské češtině“ nejen vlastní texty, ale i zhudebněné básně americké „prokleté básnířky“ Sylvie Plathové.
To všechno umocňovala k posílení autenticity sice určitá pěvecká instrumentální nejistota i lo-fi zvuk, ale výsledkem byla obrovská energie a osobitost, která kapele vybudovala vysloveně kultovní pozici.
Tu potvrdilo následující album Vlky (1995), na němž skupina mimo jiné zhudebnila rané básně Bohumila Hrabala. Následoval rozchod kapely, v jiné sestavě se sešla až na prahu nového století a třetí řadové album Nebeskí jazdci vydala až v roce 2004 s coververzí titulního countryového standardu, ale třeba i bizarní předělávkou hitu kapely Blondie Heart of Glass.
Přes živou desku Nu Spirit Club Live (2012) a kompilaci Best of (2021), jež nabídla klasické nahrávky Tornádo Lue i sběratelům vinylových elpíček, dospěla kapela k novince Oči slnka.
„Měli jsme chuť si zahrát nahlas.“ Nová deska je návrat ke kořenům, říká kapela November 2nd |
Tornádo Lue je v nových skladbách v mnohém jiná i v lecčem stejná. Základní rozdíl oproti začátkům je dán jednoznačně tím, že je z aktuálního obsazení znát instrumentální vyhranost, onen původní „garážový“ pel je setřen, na nahrávce se určitě nic neudálo „náhodou“ a vůbec nic tu není z nouze ctnost.
Což je u skupiny, jejíž kariéra, nepočítáme-li pauzu, se počítá na více než tři desítky let, naprosto samozřejmé a žádoucí, na insitní muzikantství by dnes už asi nikdo neskočil.
A týká se to i projevu Jany Tóthové, jejího pevnějšího hlasu, ale i jaksi „normálnějšího“ výrazu, na hony vzdáleného punkové nátlakovosti raných songů. Nejde o hodnocení, zda je jedna poloha lepší než druhá, je prostě jiná a tento fakt musíme chtě nechtě přijmout.
 Tornádo Lue: Oči slnkaPavian Rec. 2023 |
Totéž se týká i hudební, tedy skladatelské a aranžérské stránky alba, která je dnes sofistikovanější. Pracuje se zde s širokou zvukovou paletou barev kytar, ale i klávesových nástrojů, které zvuk kapely zahušťují a dělají ho mnohem masivnější. Někdejších syrových koster, které tvořily písňový základ, se doposloucháme spíše jen výjimečně, třeba v hodně šedesátkové a surfem poznamenané Chci víc.
Poměrně výrazný rozměr má na albu psychedelický zvukový přístup se zvukovými stěnami, kytarovými vazbami a plochami, jako v písních Dálnice 666 nebo Dálnice end. Zároveň ale nechybějí jednoduché, a přitom výrazně melodické písničky z rodu starších hrabalovských hitů, jako je nyní Ostrý vítr (mimochodem tentokrát jediná píseň alba, kde Jana Tóthová není výhradní autorkou textu, v tomto případě použila fragment básně Mraky a súmraky od Johna Keatse v překladu Mariána Anderčíka).
Proti standardům
I na Očích slnka si ale Tornádo Lue zachovává jednu velmi podstatnou věc: magickou atmosféru svých písní i jejich nahrávek. Ano, lze vést spor o to, zda by aranžérsky nebylo méně více a zda to skupina nepřehnala s takzvanou postprodukcí.
Umění zpívat o šťastné lásce. Nové album Anny K. působí až očišťujícím dojmem |
Sami členové kapely mluví o tom, že po základním nahrání písniček dalších pět let pracovali s jejich dotvořením, což je věc, která se často může obrátit proti samotným tvůrcům a z pozitiva se snadno přehoupne v negativum, jako vaření s příliš velkým množstvím ingrediencí.
Naštěstí ale rukopis kapely pod nánosy zvuků nezmizel a ani zpěvačka Jana Tóthová nerozmělnila svůj výraz v přílišném naleštění. Potemnělá atmosféra už sice nepřipomíná „blue velvet“, který Tornádo Lue opěvovala v první fázi své existence, ale specifickou náladu, jdoucí proti standardům rockové hudby dnešní doby, zaplaťpámbu stále má.
Její vývoj lze, s nadsázkou a zdůrazněním, že každá kapela pracuje úplně jinak, jinými prostředky a jiným výrazem, ale podobně nezávisle na čase, připodobnit třeba k české skupině Vltava, jež se od svých začátků také propracovala úplně jinam, ale přesto určitý nerv propojující její tvorbu zůstal neporušen.
