Jakub König je mužem mnoha talentů. Od devadesátých let působil ve skupině Obří broskev, založil si zprvu sólový, poté personálně se rozrůstající projekt Kittchen, inicioval Andělem oceněný „alternativní big band“ Zvíře jménem Podzim. Nesoustředí se ale jen na hudbu. Dlouhodobě je populární jeho webový blog, napsal dystopický román Vřeteno a v posledních zhruba třech letech je také velmi úspěšným malířem, jenž má za sebou řadu výstav.
Album Hvězdy je první, na kterém jde se svou kůží na trh pod vlastním jménem – neskrývá se ani za jméno kapely, ani za masku „kuchaře“ Kittchena. Propojuje na něm svůj muzikantský a výtvarný talent. A to nejen v tom smyslu, že si sám namaloval obal alba, ale také tím, že ke každé písni vytvořil obraz, který prodal ve veřejné aukci, jejíž výtěžek mu přispěl na dotažení nahrávky. Právě dnes v pražském klubu Za školou v Dejvicích otevírá výstavu těchto výtvarných děl, zahraje tam sólový koncert a oslaví vydání alba, jež už mnozí stihli označit za hudební událost roku.
Moderní písničkář
Označíme-li Königovy Hvězdy za sólové album, budeme i nebudeme mít pravdu. Samozřejmě je protagonista bezvýhradným autorem písní, které obsahují jeho hluboce niternou výpověď, na albu zpívá i hraje na různé nástroje. Zcela zásadní podíl na výsledném tvaru ale mají další dva muži, producenti. Každý vlastně z jiného hudebního okruhu.
JAKUB KÖNIG: HVĚZDY Animal Music 2023 |
Petr Ostrouchov, čím dál vyhledávanější producent, který se například podílel na dvou zatím posledních, z určitého úhlu pohledu vlastně comebackových albech Vladimíra Mišíka. A mladý elektronický tvůrce Ondřej Mikula, známý na hudební scéně jako Aid Kid, který je Königovým dlouholetým parťákem a spolutvůrcem zvuku Zvířete jménem Podzim.
Zdánlivě nesourodé duo si spolupráci velmi úspěšně vyzkoušelo už u posledního alba Lenky Dusilové Řeka a Königovy Hvězdy patří k jejich dalším uměleckým úspěchům. Protože tak dobře vyvážit hudební grunt a písničkářské řemeslo s moderním zvukem, sahajícím až k sound designu, to se u nás skutečně podaří málokdy.
V této souvislosti je nutno ještě dovysvětlit to, že ačkoli se často – a právem – mluví o Königovi jako o písničkáři, on sám naplňuje obsah tohoto termínu spíš ve světovém, nikoli ryze českém smyslu. U nás tradičně platí, že písničkář je člověk s akustickou kytarou, v nejkrajnějším případě u piana, hraje písně typu „tři akordy a pravda“ a mezi nimi si při koncertech hodně povídá s publikem. Pro Königa nic z toho neplatí. A přesto písničkářem zcela nepochybně je, jeho sdělení není o nic méně silné než sdělení oněch folkových klasiků, jen se odehrává na půdorysu hudby, která výrazně rezonuje s dneškem.
Ale co do terminologie – nejpodstatnější je samozřejmě obsah onoho sdělení, samotné písničky. Jestliže předchozí Königova tvorba, zejména v projektu Kittchen, byla dost temná a svým způsobem pomáhala svému tvůrci vyhánět z mysli zlé duchy, album Hvězdy je svým způsobem prozaičtější, v mnohém pozitivnější a hlavně vůči posluchači otevřenější, jaksi jednoznačnější. Nechybí tu sice sada dystopických básnických obrazů, na níž je postavena píseň Lamohlav, tu ale vyvažuje například hluboce intimní a přitom krásně (sebe)ironický song Tatínci, ve kterém se musí najít snad každý otec, který někdy vedl dítě do školky.
Poeticky kreativní popis barevně zastřeného večírku v oparu lehkých drog Mejdan může mít jakési volné pokračování ve svérázně milostné písničce Dál. Své zásadní téma holotropního dýchání König tematizuje v textu Nádech, kde – sám odnaučený alkoholik – zúročuje bolestné zkušenosti v silných verších „To, co jsem poztrácel po hospodách / rozpitý kontury svý vlastní tváře / našel jsem ke svýmu nesmírnýmu překvapení / na stokrát proplakaný matraci od Apolináře“.
Zklidňující finále alba přichází s písní Kašmír o nočních návratech domů, miniaturou Na konci světla o občerstvující blízkosti dvou lidí a závěrečnou titulní skladbou, vlastně jedinou, jež svou skálopevnou formou i soundem přece jen navazuje na zažitou písničkářskou tradici a která mluví o propojení jedince s universem. Mimochodem právě tahle píseň má svým „feelingem“ nejblíž k tomu, co König zobrazuje nejčastěji ve svých výtvarných dílech.
Je zcela nepochybné, že Hvězdy Jakuba Königa jsou jedním z nejlepších alb, jaká u nás letos vyšla. Nahrávkou, ve které se prolíná dlouholetá zkušenost svého tvůrce i jeho nejbližších kolegů s neústupnou potřebou kráčet stále novými cestami. Takových umělců na české scéně nikdy nebude dost.
