V sále kina Payret naproti Kapitolu v samém srdci Havany je od prvních minut filmu Zkrocená hora cítit velké očekávání. Kubánci, kteří za vstup dali v přepočtu nějakých 5 korun (cizinec zaplatí 60), dávají brzy průchod emocím. Jako by v potemnělém anonymním sále využili možnosti nahlas projevit své pocity uprostřed stejně naladěného davu. Venku by takový ventil mohl dotyčného přivést do problémů.
Prostorným kinem, kde po celou dobu hučí klimatizace, procházejí uvaděčky s rozsvícenými baterkami. Mají prý dohlížet na to, aby na sedadlech nedocházelo k „nemorálnímu chování“, zvlášť když jde o choulostivý příběh dvou homosexuálních kovbojů. Některé staré dámy se občas mezi „podezřelá individua“ dokonce usadí.
Bouřlivý aplaus i hněv a zklamání
Ani jejich přítomnost nicméně neodradí většinu publika od vulgárních poznámek, úsměšků a obscénního povzbuzování. Když například dojde mezi oběma kovboji ke scéně ve stanu, z hlediště se ozývají výkřiky jako „ukaž mu to“, „dělej, tobě to ale trvá“ i jiné, daleko ostřejší výrazy. Tyto poznámky vyvolávají v davu výbuchy smíchu i ostýchavé chichotání. Výsměch sklidí rovněž písemné upozornění, že se tato kopie nesmí vysílat na veřejnosti. Tento výstražný text se během filmu na plátně objeví celkem třikrát. Hledištěm ale zmítají i jiné emoce. Například ve chvíli, kdy oba kovboje nachytá při vášnivém líbaní jedna z manželek, dav v rozpacích vydechne. Překvapivě ale při závěrečných titulcích, které spěšně zahaluje opona, lidé povstanou a filmu bouřlivě aplaudují.
Občas ale spokojenost a nadšení vystřídá hněv a otrávenost. Ještě před snímkem Zkrocená hora jsem se do kina Payret vydal na film Dějiny násilí. I zde diváci jednotlivé scény komentovali hlavně během nějaké přestřelky či těsně před ní. Problém nicméně nastal v okamžiku, kdy se CD zaseklo a celé kino se muselo desítky minut dívat na zastavený pohyb muže s prostřelenou hlavou. Promítač se nakonec rozhodne vrátit o pár oken zpět - předchozí zápletku díky tomu uvidíme nakonec třikrát. CD se ale vždy zastaví ve chvíli, kdy hlavní hrdina filmu Tom Stall v podání Viggo Mortensena zastřelí ranou do hlavy svého mafiánského bratra. Kubánci pískají, někteří nespokojeně hlučí a chtějí vrátit peníze. Technika nakonec zcela vypovídá poslušnost. Film se už nerozběhne, což promítač vyřeší tak, že spustí oponu. V sále se rozsvítí matná světla, signál, že představení skončilo. Zdali rodina polepšeného zabijáka Toma Stalla opět přijme nebo ne, se tak toho večera nedozvíme.
S rozsvícením světel se ale rebelská atmosféra jako zázrakem rozplyne, Kubánci sál poslušně opouštějí. „Na Kubě nic nefunguje. Nejhorší je, že se ti nikdo ani neomluví. Jsme s tím ale smíření,“ říká mi můj kubánský kamarád Juan Carlos. Pravdou je, že v zemi řada věcí kolabuje. Dovolávat se náhrady za ztracené peníze či čas přitom nepřichází v úvahu. Kritik se rychle vystaví podezření z kontrarevoluce, odpadlictví či revizionismu.
Juan Carlos ale toho večera nemá pravdu. Jeden z uvaděčů u východu rozdává lidem zdarma nové lístky na jiná libovolná představení. Vybírám si tedy film Zkrocená hora, který z Kubánců na 134 minut udělá svobodné lidi.
