LN: Kocoura Vavřince jste přivedl na svět v roce 1967. Jaká byla tehdy situace v Československu ve vztahu ke komiksům?
Značně negativní. Komiksy byly oficiálně pojímány jako imperialistické médium, které má oblbovat děti. V kritickém časopise Zlatý máj jsme s těmito názory polemizovali a dařilo se je postupně vyvracet, nebo alespoň zmírňovat. A právě v té situaci a v tomtéž čase jsme s mou ženou Dagmar Lhotovou uvažovali o možnosti kresleného seriálu – zcela konkrétně pro Mateřídoušku, kde pracovala jako redaktorka. Když jsme pak přizvali ilustrátorku Věru Faltovou, začal se nám seriál rýsovat. Zvolili jsme jeho hrdiny a v lednu 1967 začal seriál vycházet.
LN: Čím jste se inspirovali?
Z dětství jsme znali například Punťu, ale to byl spíše odstrašující příklad. Chtěli jsme vědomě navázat na domácí tradici, to znamená na Josefa Ladu a Ondřeje Sekoru, a přitom být zcela sví. Já jsem se o kreslený seriál pokoušel už o dvacet let dříve – v časopise Radostné mládí, ale to bylo ze zcela odlišného ranku.
LN: Jak vás napadly profily kocoura Vavřince a jeho kamarádů?
Bylo nám jasné od začátku, že půjde o zvířecí hrdiny – jsou dětem blízcí. A tak se postupně narodili a ve skicách Faltové před námi ožívali rázný kocour Vavřinec, který si většinou ví se vším rady, rozmazlená a roztomilá psí holčička Otylka a prasátko Mojmír, trochu nekňuba, zato poetický snílek. Nějakou chvíli jsme váhali, koho k nim přiřadit, ve hře byl dokonce kohout. Ale pak se nám vyloupl nerudný kozel Spytihněv a zapadl ústrojně do celého čtyřlístku.
LN: Kocour Vavřinec je „správňák“, který neváhá pomáhat slabším. Co si myslíte o úloze morálky v příbězích pro děti?
Pochopitelně morálka tu své místo má a seriály, které propagují hrubost, necitelnost nebo podvádění, nemají nárok oslovovat děti, i kdyby se hájily, že právě tímto způsobem děti víc zaujmou. Ale nesmí se tak dít se vztyčeným ukazováčkem, k vyslovení určitých životních pravidel lze dojít samotným příběhem, žertovně a poutavě.
LN: Vavřincovy příběhy jsou poutavé i pro současné děti. Proč podle vás seriál nestárne?
Asi právě proto, že se nám podařilo vytvořit živoucí postavy, které si děti zamilovaly, že v nich cítí své přátele, že s nimi mohou konfrontovat své vlastní postoje. A také proto, že se – ne jim, ale s nimi – mohou zasmát. Přispívá k tomu jak jejich staročeské pojmenování, tak zejména zobrazení. Faltová spolupracovala i na dalších komiksových scénářích, ale výtvarné zpodobení Vavřincova okruhu má svoji jedinečnost, jednoduchost, lapidárnost, lehkost, ale i jemnost, tedy opak tak často užívané obhroublosti.
LN: Liší se Vavřinec v časopiseckých vydáních a v knižních?
V samotném pojetí postav rozdíl netkví. Když se nám přihlásilo nakladatelství Olympia s návrhem, že by s našimi hrdiny rádo vydalo knižní publikaci, domnívali jsme se, že jde o záležitost jednorázovou, a tak jsme vybrali as drobnými mezitexty seřadili seriály, které jsme považovali za nejlepší. Ani v Mateřídoušce jsme původně nepočítali s trváním déle nežli tak tři roky, i to se nám na tehdejší poměry zdálo úctyhodné.
Jenomže jak se existence seriálu prodlužovala – a nakonec vytrval po celých deset let –, stupňovaly se i naše vlastní požadavky na další knižní publikace a my jsme se samozřejmě nechtěli spokojit s pouhým přejímáním existujících seriálů. Tak jsme si pro každou další knihu vymysleli řešení, které by ji vhodným způsobem nejenom ozvláštnilo, ale také literárně doplnilo.
LN: Jak konkrétně?
Hned publikaci Kocour Vavřinec a jeho přátelé na cestách jsme koncipovali jako ucelený dobrodružný příběh s drobnými texty, v knize pojmenované Kocour Vavřinec detektiv sportovec už se seriály prostřídávají s příběhy „pro začínající detektivy“ as malovaným čtením a ve svazku Kocour Vavřinec na vodě i ve vzduchu se samotné seriály většinou rozžily na více stránkách a byly doplněny nejenom náměty k rukodělbě, ale i monology bobra, lišky, albatrosa, motýla a podobně, spjatými s dějovými situacemi.
LN: K oslavě má vyjít album alternativních kapel zpracovávajících Vavřincova dobrodružství. O co půjde?
Nejstarším dětským časopisem je Mateřídouška, vychází už 70 let |
Protože se průběžně pohybuji ve dvou dimenzích – v roli moderního pohádkáře a v úloze vykladače takzvané jiné hudby –, napadlo mě, že by se tyto dva okruhy daly nenásilně propojit. A tak vznikl nápad zrealizovat hudební kompakt sestavený z příspěvků jednotlivých muzikantů i souborů, které by na vavřincovskou inspiraci mohli navázat. Toho úkolu se ujal syn Petr, sám hudební publicista, který po mně přejal rozhlasový Svět jiné hudby.
Když oslovil smetánku současné alternativní scény, byla odezva zcela kladná, protože většina z jejích dnešních protagonistů měla Vavřince z dětství v dobré paměti, a tak se projektu ráda zúčastnila.
Přitom všechny kompozice vznikly právě k této příležitosti, nic nebylo přejato, takže album Jiná hudba pro kocoura Vavřincea jeho přátele, kterou vydá Polí5, bude skutečně ojedinělé, navýsost pestré a osloví jak děti, tak dospělé. Nesetkáte se tu s obvyklou populární hudbou, škála jednotlivých příspěvků je skutečně různotvárná od fascinující rytmičnosti přes freejazzovou eskapádu či žertovné rockování až po zvukové gejšlení nebo zapeklitý thrillerek a vlastně i po odezvu na dobu minulou, tedy na sovětskou okupaci.
LN: Pokud se vrátíme k Vavřincovi, se svou manželkou Dagmar Lhotovou jste spolupracoval i na dalších publikacích...
To by bylo asi téma na samostatný rozhovor. Dohromady bychom našimi knížkami mohli zaplnit knihovnu s asi stovkou svazků, ať už samostatných, nebo společných, včetně čítanek nebo pohádkových a básnických antologií. Jenom namátkou připomenu několik z těch nedávno vydaných, které by mohly být ještě v knihkupectvích.
Od Dagmar Lhotové je to Prázdniny teprve začínají, líbezně ztřeštěná féerie s létající skříní, Kouzelné léto, půvabný příběh o těch nejkrásnějších prázdninách, a především O zemi tam a jinde, propojující s bohatou fantazií zcela neobvyklé situace v tom reálném a pohádkovém světě za účasti dvou osobitých sudiček.
Z těch mých bych se letmo zmínil kromě reedic „kultovních“ knih Tři banány a Bukukururuna alespoň o Papírovém drakovi, který šel po sovětské okupaci v roce 1968 do stoupy a letos byl při Zlaté stuze oceněn jako nakladatelský počin roku. A pokud jde o oblast hudební, existují dva díly Světa jiné hudby, v nichž jsme se synem Petrem mapovali českou i cizí scénu nekonvenční hudby.
Mini alternativa Za týden sedmaosmdesátiletý Zdeněk K. Slabý připravil se synem Petrem pro Vavřincovy čtenáře hudební album, na kterém zahrají Květy, Zuby nehty, Dřevěné pytlí v jutových uhlích, podzemní orchestr BBP, Limbo, Noch Fanfrnoch, Josef Ostřanský, Miroslav Wanek a Jakub Čermák, Julo Fujak, Jaroslav Kořán, Michal Kořán, Ivan Palacký, Pavel Richter, Petr Komár Soudek, duo Vrba a Federsel nebo tria Romanovská / Tichý / Hrubý a Tvrdý / Hmyzák / Jindrák. CD vydává Polí5 a ještě týden je na něj možné přispět na serveru Hithit. |