Právě o té poslední studii, zaměřené na fotografii a vydané v osmdesátém roce jen pár týdnů předtím, než Barthes tragicky umřel při autonehodě, najdeme pár zmínek i v jeho nejnovějším díle přeloženém do češtiny – v Deníku smutku.
Tento název říká vše: jde o dvě stě padesát stránek deníkových zápisů, pořizovaných v letech 1977–1979, a ten smutek patří autorovi. Ten, za kým Barthes smutní, kvůli komu se rmoutí, je pak jeho vlastní matka.
Jmenovala se Henriette Bingerová a za manžela měla námořního poručíka Louise Barthese. Zemřel za první světové války chvíli před tím, než jeho prvorozený syn oslavil své první narozeniny. Barthes neměl šanci ho poznat, zapamatovat si ho; dětstvím na venkově ho provázely především ženy: tetičky a v první řadě matka.
