Freudovo dílo přitom bylo vzdáleno ať už jednoduché popularitě, nebo dokonce přímočaré komerčnosti. Z Freudova urputného, ne vždy oku lahodícímu malování cítíme, že to byl skutečný smysl jeho života.
Vzhledem k rodinnému zázemí Lucian Freud v dětství a mládí netrpěl hmotnými problémy. Bohatství ovšem ve dvacátém století nebylo vždy zárukou bezpečnosti. Jeho rodiče, kteří žili v Berlíně, museli v roce 1933 prchnout před nacistickým režimem do Londýna, Lucian Freud se stal britským občanem v roce 1939.
Vzhledem k celoživotní lásce k dostihům se nejprve chtěl stát žokejem, nakonec ale zvítězilo umění. V mládí ho zaujal surrealismus. Později v padesátých letech rozvíjel jakýsi magický realismus, vzdáleně připomínající díla Mikuláše Medka z podobného období. Ačkoliv byl Lucian Freud známý svou posedlostí prací, vzdálený mu nebyl ani bohémský způsob života. Patřil k němu alkohol, riskantní sázení na dostizích a bouřlivé vztahy se ženami.
Na dostizích dokázal prohrát vše, co měl. Dokonce prý tvrdil, že ho takto získané dluhy inspirují k větší pracovním výkonům. Freudův přítel, kritik William Feaver v deníku The Guardian vzpomínal, že když Freud dosáhl úspěchu a stal se bohatým, jeho sázkařská vášeň pohasla: "Už nemohl prohrát tak, aby to pro něj byla skutečná rána. Dostihy ho pak přestaly bavit." Nekonvenční byla i jeho dvě manželství a nepočítané vztahy s milenkami. Podle Wikipedie měl Freud čtyřicet manželských i nemanželských dětí. Toto číslo je zřejmě přehnané, ale zdá se, že jich jistě nebylo méně než patnáct.
Návrat k malbě a k tělu
Se jménem Luciana Freuda je spojována nová vlna zájmu o malbu v poslední dekádě minulého století. Jeho práce vycházela z tradice poválečné britské figurální malby, ale dokázala oslovit i mladou generaci. Je ale nutno poznamenat, že Freud tvořil celá desetiletí, aniž by jeho dílo získalo větší ohlas. Obrazy Luciana Freuda po většinu jeho života platily za nemoderní neoexpresionismus, který oslovoval jen konzervativní část publika. Slavným a úspěšným se stal až v době, kdy už mu táhlo na sedmdesátku. K jeho popularitě jistě přispěla i jeho staromistrovská technika vrstvené olejové malby. Zvládal ji s bravurou, která byla zjevná i naprostému laikovi.
Charakteristické pro něj byly zejména portréty a figurální výjevy s groteskně umocněnými nahými modely. To je i případ jeho nejslavnějšího obrazu Benefits Supervisor Sleeping z roku 1995, krátce označovaný jako Velká Sue. Zachytil na něm pracovnici zprostředkovatelny práce Sue Tilleyovou. Tehdy vážila 127 kilo a Freud ji zachytil ležící, v mírně nadživotní velkosti, jako opravdovou horu masa. Před třemi lety obraz za více než 33 milionů dolarů získal ruský miliardář Roman Abramovič.
Sezení u Freuda trvala měsíce, nebo dokonce i roky. Po celou dobu práce vyžadoval, aby byl přítomen jeho model. Často si nebyl jistý, kdy může obraz považovat za hotový. "Teprve když cítím, jako kdybych pracoval na cizím obraze, vím, že můžu přestat," řekl malíř. Velkou Sue Freud maloval celé čtyři roky, po které Sue Tilleyová nemohla odjet na dovolenou a měla zakázáno se opalovat, aby se nezměnila barva její kůže. Během jediného dne dokázal Freud postupně malovat tři nebo i čtyři různé modely. Pracoval bez přestávky sedm dní v týdnu, a pokud mohl, tak necestoval.
Genitálie, žíly i duše
Lucian Freud maloval velká nahá těla plná zveličených detailů, velkých břich, zdůrazněných genitálií, pih a vystouplých žil. Podobně brutálním způsobem, ať už nahé nebo oblečené, portrétoval i britské aristokraty a celebrity včetně britské královny nebo modelky Kate Mossové. Ale stejně nemilosrdným způsobem zobrazoval i sám sebe. Byl považován za mistra autoportrétů, jak například dokazuje jeho Vlastní portrét z roku 1993. Vidíme na něm stojícího nahého muže v pohorkách bez tkaniček, jak téměř zle zírá sám na sebe, v roztažených rukou svírá paletu a malířskou špachtli jako zbraně.
Freudovy na první pohled čistě materialistické hroudy masa ale kupodivu nejsou vulgární ani vyzývavé a nějakým záhadným způsobem se vztahují i k tomu netělesnému, co dělá člověka člověkem. "Všechny mé obrazy jsou autobiografické," říkal o svém malování sám Lucian Freud. Jeho velkou výstavu na příští rok připravuje The National Portrait Gallery v Londýně.
