Kurátorkou výstavy je ředitelka GHMP Magdalena Juříková, expozice potrvá do 21. září. Jan Vičar podle Juříkové patří k nemnoha umělcům, kteří si dokonale osvojili grafické techniky, aby je pak s neutuchajícím nadšením inovovali a dokazovali jejich životaschopnost v epoše digitálního obrazu. Jeho exkluzivní metodou se stal linoryt, který je pro jeho monumentální tisky nejpřiléhavější technikou díky dostupnému materiálu, téměř neomezenému formátu a poměrně snadnému zpracování. Náměty jsou různorodé a často diváka jeho inspirace zaskočí neortodoxním a spontánním vnímáním skutečnosti.
Zážitky z pečovatelské služby
Příběhový koncept, který vystavuje v Colloredo-Mansfeldském paláci, odráží jeho vlastní zážitky z období, kdy pracoval jako pečovatel v německé Kostnici. Agresivita a intolerance jeho klienta - bývalého SS policisty a jeho dcery - jsou leitmotivem jeho vyprávění. Vičar pátrá v dětství pana Josefa K. a hledá možné příčiny jeho morální devastace.
Cyklus je doplněn zápisky z vlastního deníku, který si Vičar během své práce vedl. V nich obsažená autentická zpověď Josefa K., který vzpomíná na „staré dobré časy“, ještě podtrhuje drsnou a pohnutou atmosféru, se kterou se musel autor vyrovnávat v kontaktu s neobvyklým pacientem.
Sedmačtyřicetiletý Jan Vičar zaujímá na české výtvarné scéně poměrně zvláštní postavení. Má klasické akademické vzdělání, ale není mu cizí senzibilita lidového umělce. Vychází z tradic kraje svého zrodu, ale včleňuje do svých prací inspirace z jiných zemí a kultur. Čas od času přednáší na odborných vysokých školách, ale vedl i grafické kurzy ve věznici nebo psychiatrickém ústavu.