Úterý 17. května 2022, svátek má Aneta
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Kultura

Plastický obraz lidské samoty. V Topolově monodramatu Stěhování duší září Marie Durnová

Věcná, ironická i nostalgická. Marie Durnová jako Magdalena v Topolově monodramatu. foto: KNIHOVNA VÁCLAVA HAVLA/ONDŘEJ NĚMEC

Recenze
Monodrama Josefa Topola Stěhování duší nastudoval v brněnském Národním divadle Štěpán Pácl s Marií Durnovou. Její stále doufající Magdalena je impozantní herecký výkon, jímavý i zábavný, stvořený z mnoha protichůdných plošek, které se skládají v plastický obraz lidské samoty. Inscenaci nyní uvedla Knihovna Václava Havla v Praze.
  17:00

V osmdesátých letech psal Josef Topol hry, které nemohly být uvedené, a jednou z nich bylo i monodrama Stěhování duší, které se československé premiéry dočkalo až v listopadu 1990. V režii Ladislava Vymětala v Městských divadlech pražských to byla skvělá příležitost pro Jaroslavu Adamovou, ale ani její ztvárnění nezlákalo mnoho hereček, aby šly v jejích stopách. Všeho všudy se hra uvedla ještě třikrát. 

Až nyní se osmdesátiminutového drásavého monologu nezalekla Marie Durnová a pod vedením Štěpána Pácla vytvořila postavu stárnoucí a opuštěné Magdaleny s nesmírnou empatií a v mnoha jemných odstínech vědomého sebetrýznění, od líčené rozjařenosti přes věcnou ironii až k vulgárnosti, kterou si dodává odvahu.

JOSEF TOPOL: STĚHOVÁNÍ DUŠÍ

Režie: Štěpán Pácl

Dramaturgie: Barbara Gregorová

Scéna a kostým: Michal Spratek

Národní divadlo Brno (Malá scéna Mahenova divadla), premiéra

18. 9. 2020, Knihovna Václava Havla Praha, 17. 1. 2022

Magdalena, někdejší tanečnice, žije v jakési opuštěné prázdnotě, v nehostinném suterénním bytě mezi krabicemi a kufry připravenými na stěhování, její životní prostor je čekárna na vysněný lepší život. Je to žena nejistá a poznamenaná a před divákem se odvíjí něco jako její životní bilance. Je sama jen se svými myšlenkami, i když za zdí na ni pravidelně bouchá sousedka, od této skutečnosti, ale také od poznámky v textu se odvíjí i hudební doprovod. Hereččin monolog doprovázejí údery bubnu a v pravé chvíli jako výkřik duše jen krátce zazní hlas houslí (Jannis Moras).

Páclova inscenace je pokorná k básníkovu slovu, nevymýšlejí se tu žádná ozvláštnění, pečlivě se dbá, aby text zazněl ve své naléhavé obnaženosti. Aby tvar inscenace byl čistý a depresivní, atmosféra hry se nenásilně obrušovala směšností. Topol ve Stěhování duší rozvíjí svá témata, Magdalena hledá lásku, ale ta jí uniká. Uvědomuje si, že ji čeká samota a smrt, ale dělá všechno, aby obojí přemohla. 

Inscenaci se také podařilo pocitově evokovat jakési bezčasí, v němž se monolog odehrává. To mělo samozřejmě jasný smysl v době vzniku hry, milenec Robert emigroval a Magdalenu opustil, je někde, kam za ním nemůže, a píše vyhýbavé dopisy. Ona je zakletá nejenom do své letargie, ale i do divné doby. A ta divná doba může být klidně i dnes, je jen jinak nepřátelská a odcizená.

Scénické řešení z Malé scény Mahenova divadla se šikovně podařilo přenést do přízemního sálu Knihovny Václava Havla, kde zafungovala i nastálo umístěná stěna s knihami. Jevišti vévodil ušmudlaný ušák, Magdalenin trůn, jinak už jen pár zaprášených krabic, pomačkané papíry, poházené cigarety a jiné odpadky. Okna zakrytá dřevěnou roletou, pocit hermeticky uzavřeného prostoru jen podpořily. 

Marie Durnová se nespoléhá na žádná velká gesta, modeluje svou Magdalenu civilně a s výraznou sebeironií. Vstoupí na scénu v umaštěném županu a s hrnkem, jehož obsah při první litanii máchnutím ruky vylévá, tahá za sebou napůl svlečené punčocháče. Je bláznivě rozjařená, pak vzteklá, za chvíli nadřazená a opět přichází pád do smutku.

K invalidní sousedce Alžbětě za zdí je jízlivá a drsná i posměšná, ale jako by útočila sama na sebe, na svou úzkostně udržovanou naději, o které dobře ví, že je nesmyslná. Do určité chvíle si dokáže všechno obhájit, unášet se sněním, tančit se starým průhledným negližé, ale s postupujícím časem se zvolna odevzdává, přestává předstírat sama sobě.

A mezitím se odvíjejí úžasné mikrosituace – třeba až klaunsky dokáže rozvést drobnou lapálii s nalezenou jehlou, přehnaně se nalíčí, namaluje si výrazné obočí a rudé rty, což její závěrečné rezignaci dodá groteskní podobu. Ale ani ta není definitivní, Magdalena se jako většina lidí naděje nikdy nevzdá.

Všechno vymyslela Škrlová. Je to hlava manipulace, říká režisér Síbrt

Premium Před patnácti lety Česko šokovala kuřimská kauza. Týrání malých chlapců nejbližšími příbuznými i podivná role „Aničky“....

Češi řeší, čím topit. Proč bychom se neměli zbavovat plynového kotle?

Premium Plynu pro domácnosti by mělo být dosti při přerušení dodávek z Ruska. Nedostatkový plyn sice zdražuje, ale rychlý...

I vysokoškolák může být blbý, říká obávaný lovec z Novy Doktor Vševěd

Premium Na úspěchu televizní soutěže Na lovu má Jiří Martínek velký podíl. Diváci žasnou nad jeho znalostmi. On žasne taky –...

Pro všechny šťastné andílky: Nenechte si ujít testování s Havlíkovou apotékou
Pro všechny šťastné andílky: Nenechte si ujít testování s Havlíkovou apotékou

Trápí vaše miminko opruzeniny, odřeniny od plenek, zarudlá místa, ekzémy a suchá pokožka po koupeli? Otestujte s námi zdarma léčivou mast od...

Mohlo by vás zajímat