Román Serotonin je podle AFP temný a smutný a neskýtá pro Evropu mnoho nadějí. Autor v něm čtenáře překvapivě přivádí na francouzský venkov, hrdinou je zemědělský inženýr, který se tam vrací po různých životních fiaskách (manželka ho opustila kvůli jiné ženě) a zjišťuje neblahý stav věcí. Venkov likviduje zemědělská politika vynucovaná Evropskou unií, a i když se hrdinovi zemědělci jeví jako zcela pasivní a odevzdaní, nakonec se pustí do masivních protestů proti Bruselu.
Houellebecq se zde mohl plně pohroužit do své nenávisti vůči Evropské unii, která je podle něj matkou všeho zla. Zemědělci nakonec sahají ke krajním prostředkům, blokují dálnice a protestují. Výsledkem je krvavá konfrontace s mocí, nepokoje. Líčení těchto událostí je skoro identické s tím, jak dnes probíhají protesty žlutých vest ve Francii, které, zdá se, budou ještě pokračovat. Ovšem Houellebecq svou knihu dopsal dávno předtím, než demonstrace proti současné francouzské vládě a prezidentovi Macronovi začaly.
  |
Soukromé a společenské se ostatně v románu fatálně prolíná a zrcadlí. Houellebecqův deprimovaný ale také značně sobecký hrdina, šestačtyřicetiletý Florent-Claude Labrouste vidí pokračující vylidňování venkova, propouštění dělníků a zkrachovalé sedláky, kteří volí dobrovolný odchod ze světa. Zdravý rozum podle něj ustupuje před směrnicemi Evropské unie. „Takhle umírá civilizace, bez velkého dramatu a krveprolití,“ hodnotí autor ústy svého hrdiny stav světa. A na pokračujícím úpadku evropské civilizace se podle něj podepisuje i současná podoba feminismu.
Postava inženýra Labrousta, která má opět autobiografické rysy, se skoro vždy hroutí v klíčovém okamžiku, což platí nejenom pro jeho profesi, ale i pro soukromý život. A tak řeší svou neschopnost žít závislostí na antidepresivu, jehož základem je serotonin, „hormon štěstí“, lék má pochopitelně nežádoucí vedlejší účinky jako nevolnost, impotenci. Hrdina ovšem tvrdí, že nikdy netrpěl nevolností... Pak ovšem konstatuje, že žádná molekula nás nezachrání z dehumanizovaného světa, kde je tržní logika králem.
Zdá se, že Houellebecq dokáže skvěle vycítit náladu ve společnosti a domyslet možné následky, je to i tím, že má velký cit pro aktuálnost dění a dokáže z něj těžit. A jako vždy provokovat a přehánět, tak jak to nedávno učinil v rozhovoru pro newyorský měsíčník Harper’s Magazine, kde konstatoval, že Evropa je hloupá myšlenka, z níž se stala noční můra. Donalda Trumpa označil za jednoho z nejlepších amerických prezidentů, i když je to podle něj úděsný šašek, který je v osobní rovině dost odpudivý. Chápe stud, jejž nad svým prezidentem cítí newyorští intelektuálové, ale jinak má pro mnoho prezidentových kroků pochopení.
Jean Birnbaum, autor recenze a dalšího úvahového textu v Le Monde označuje Serotonin za skvělý román, Houellebecq zde prý více než kdy jindy projevuje svůj talent zkoumat různé vrstvy jazyka. Ukazuje zde také svou technickou dokonalost, to jak umí žonglovat mezi různými styly, od vyprávění přes apokalyptickou meditaci až k osvobozující ironii
K Serotoninu se už vyjádřili publicisté a kritici z řady evropských zemí a vesměs jsou to kladná hodnocení. A někdy i zvláštní, jako tvrzení, že román je v zásadě romantický až na pornografická líčení felace, popisy masakrů a všeprostupující cynismus. V každém případě se čeští čtenáři mají na co těšit, román by měl v létě vydat Odeon v překladu Alana Beguivina.
