Brainstroming v zasedačce studia Warner Brothers musel asi stát za to. Základní otázka zněla, jak ušít „nejmocnějšímu herci na planetě“ na míru jeho celovečerní one man show. Ale zase to nesmí být žádná taškařice z rodu Muži v černém, ale seriozní film s poselstvím, v němž bude moci Smith předvést, že jeho talent přesahuje schopnost pálit drsňácké vtipy od boku. 
Zároveň je třeba vyjít z jeho lehce rozpoznatelného filmového stylu. Musí tam být něco ze siláckého rošťáctví Mizerů i citu Hledání štěstí. Právě v tom okamžiku si scénárista nervózně povoluje kravatu a pod několika dalšími lidmi se začíná potit židle. Pak zjistili, že jim v šuflíku leží deset let starý první návrh scénáře k další adaptaci sci-fi románu z 50. let I am legend o posledním člověku na zemi, který přežil morovou ránu v podobě zmutovaného viru, jenž měl původně léčit rakovinu.
Oním člověkem imunním vůči nákaze, která ty méně šťastné, co přežili, proměnila ve zmutované krvelačné příšery, je shodou okolností špičkový vědec Robert Neville. Génius posedlý myšlenkou, že může věci napravit. Postupně mu tak začíná lézt na mozek nejen samota, ale i neschopnost objevit účinný lék.
Lovit jeleny na Manhattanu
Jak je vidět z produkční historie post-apokalyptického sci-fi, Warneři z něho měli celkem těžkou hlavu. „Legenda“ prošla různými fázemi. Původně se uvažovalo o Arnoldu Schwarzeneggerovi v režii Ridley Scotta. Při představě, jaký tohle mohl být film, jednoho až lehce šimrá kolem páteře. Pak byl s filmem spojovaný Tom Cruise, Michael Douglas nebo Michael Bay.
Nakonec se po dekádě odkladů studio dobralo k sestavě Smith v roli Nevilla a tvůrce Constantina Francis Lawrence coby režisér. Takže, co přesně se stane, když se střetne atraktivní a filosoficky vyzývavá myšlenka zkušenosti totální izolace posledního člověka na zemi s Willem Smithem?
Já, legenda (název zjevně odkazuje na předchozí hercův film Já, robot, ale zní spíš jako by špičkový vědec nevychodil ani první dvě třídy zvláštní školy) má evidentně být dalším z filmů, které Smithe etablují jako charakterního herce. První půl hodiny patří plátno a hlavně vylidněný Manhattan jen jemu. Nepočítáme-li Nevillova věrného druha, německého ovčáka.
Volba Manhattanu je jasná. Po útocích z 11. září se proměnil v TO centrum zkázy a vystřídal původní Los Angeles. Neville se o něm zmiňuje přímo jako o ground zero. V červeném Mustangu se prohání po 5. Avenue a z okna auta loví pobíhající digitální jeleny, kteří společně s další divou zvěří ostrov obydleli. Když právě nepročesává opuštěné apartmány, odpaluje golfové míčky z křídel letounů zaparkovaných na letadlových lodích kotvících na řece Hudson.
A čeká na kontakt možných přeživších. A ve volném čase se učí nazpaměť Shreka. Před soumrakem se pak vrací do svého luxusního útočiště na Washington Square a snaží se přežít noc, kdy z úkrytů vyrůstají ti druzí, které loví a na nichž testuje lék.
Fresh Prince už napořád
Větší problém než béčkově vypadající horda nepřátel, je, že Smith se ve svých předchozích rolích vypracoval do pozice svérázného samorosta, který si vlastně celkem dobře vystačí sám. Liduprázdný New York je tak pro něj ideální místo. Po většinu času vypadá, jako by si svoji samotu spíš užíval, než že by ho vnitřně deptala. (No, kdybych měla volně k dispozici Tiffany’s a Sachs…)
| HODNOCENÍ LN*** |
|
Já, legenda (I Am Legend) USA 2007 |
Smith není herecky úplně mimo, ale uvěřitelných scén měřeno vnitřními muky postavy by šlo napočítat na prstech jedné ruky. Třeba, když mu v jeho laboratoři umírá v náručí jeho jediný společník. Nebo, když se snaží sbalit figurínu. Ostatně, dokud je na plátně sám, tak je to vlastně film s ambicemi. Co naplat, že občas s těmi špatnými, jako přesvědčit Willa, aby nevtipkoval, kdy nemá.
Jakmile se objeví nejprve mutanti a hlavně později zástupci věřících, jde to s filmem z kopce do patosu. Navíc se film jako celek potýká s duchem padesátých let, kdy společenské strachy byly přece jen trochu jiné než dnes. Za pozornost tak hlavně stojí opuštěný New York pomalu se měnící v džungli. Režisér Lawrence nikam nespěchá a daří se mu vytvářet přízračnou atmosféru.
Možná to není úplně fér k tomu, jak se u Warnerů zapotili, ale s trochou nadsázky a pro celý film příznačně je druhým nejpůsobivějším momentem po NYC, když Smith dělá shyby. Podívaná jako podívaná. Každý si může najít svoji oblíbenou scénu, protože mrazit v zádech z vize hrůzné budoucnosti vás při odchodu z kina asi nebude. Něco z Fresh Prince zůstane totiž ve Smithovi zřejmě nadosmrti, ať dělá co dělá.
