Návrat ujetého piráta

Máte ještě pořád ty zlaté zuby?
Jo, nosím je pořád. Neměl jsem zatím šanci si je nechat vytáhnout.

Z čeho jsou vyrobené?
Ze zlata a platiny.

Korunky?
Jsou to korunky. Na zuby mi vyrobili formu, podle které pak vytepali ty korunky.

Proč je pro vás důležité, aby každá vaše postava byla něčím výstřední?
Může za to můj mozek. I když si třeba ostatní lidé kolem mě povídají nebo špitají o mé postavě, že už je moc mimo, nemůžu si pomoct. Cítil jsem jasně, jak by ten chlápek měl vypadat. Muselo to ven.

Neprotestovali producenti, když viděli, co s postavou děláte?
No jo. Ze začátku, docela dlouho.

Jak jste se bránil?
Vzpomínám si, že jsem měl ještě o dva zlaté zuby víc a pár lidí chtělo, abych se jich zbavil. Vlastně si přáli, abych neměl žádné zlaté zuby. A taky chtěli, abych neměl zapletené vousy a dal pryč spoustu cetek. Tak jsem jim prostě řekl: Respektuju vás, udělám kompromis tím, že dám dva zlaté zuby pryč. Fajn. Ale už nic dalšího, protože mám dojem, že bych tím kompromitoval postavu, a to nechci. Musíte mi věřit. Musíte mě nechat dělat, na co jste si mě najali, a když se vám to nelíbí, tak mě vyměňte.

Čekal jste, že bude mít první díl Pirátů z Karibiku takový úspěch?
Ne, já si totiž vlastně zvyknul na představu, že úspěšný film mít nebudu. Vůbec mi to nevadilo. Byl to šílený šok. Pořád ještě z toho koktám.

Nepřekvapuje vás, že je kapitán Jack tak oblíbený? Když se film natáčel, hodně lidí od Disneyho šílelo z toho, že váš pirát vypadá trochu jako gay a trochu jako blázen...
I to je obrovské překvapení, vůbec to, že lidi přijali postavu za svou a opravdu stáli na mé straně.

Jak reagujete, když vidíte lidi v kostýmu Jacka Sparrowa?
Je dojemné, když vidíte kluka, který je oblečený jako vaše postava, protože ještě před pár lety neexistovala. Pozorovat malé dítě, které ovlivní něco, co jsem udělal, mě dojímá. Na druhou stranu je docela úleva, že je to postava Jacka, ten kluk se taky mohl obléknout jako Ed Wood nebo Raoul Duke (postava z filmu Strach a hnus v Las Vegas). Asi bych na to nereagoval stejně.

Vůbec poprvé se vaše role dočkala pokračování. Jak jste prožíval svůj návrat k postavě piráta?
Strašně jsem se těšil na to, jak zase nahodím kapitána Jacka. Zřetelně si vybavuju, jak jsem chtěl být v dětství pirátem. Mám pocit, že tak to má spousta lidí. Je to spojené s představou naprosté svobody. Každý chce být takhle svobodný, každého by bavilo mluvit stejně prostořece a nemuset vždy zdvořile odpovídat. Na konci prvního dílu jsem cítil, že to nebylo hotové, ještě to chtělo víc, objevit více možností, více prostředí. Pokud k tomu máte dobrý scénář, je všechno v pohodě. Mě kapitán Jack zcela sobecky baví. Užívám si toho chlápka, je to legrace.

Jak jste přišel na tu podivnou chůzi?
Za to, jak jsem chodil, může několik věcí. Pro mě to byl chlápek, který strávil dlouhou dobu bitvami v oceánu. Byl na slunci moc dlouho, takže se mu mozek trochu zavařil. Na palubě lodi je mu v rytmu oceánu mnohem příjemněji než na pevnině. A myslím, že by to byl taky člověk, který by to tak dělal, aby toho mohl využít. Třeba tím chtěl někoho zhypnotizovat. Houpal se z nohy na nohu a hypnotizoval lidi kolem sebe jako kobra, pohyblivý cíl. Já na to přišel tak, že jsem chodil do sauny, kde jsem se zamykal - mimochodem, nedoporučuju to. Když se zavřete v pořádném horku, začne to ovlivňovat způsob, jakým se hýbete, a tak nějak vznikly i Jackovy pohyby.

Postavu piráta jste prý postavil na Keithu Richardsovi z Rolling Stones. Proč?
Na něj jsem myslel proto, že ho spoustu let obdivuju. Nechtěl jsem ho imitovat nebo studovat jeho vlastnosti, ale prostě jsem mu tím vzdal hold. Myslel jsem na piráty z 18. století, byli rockové hvězdy svojí doby. Tak jsem si říkal, kdo je největší rokenrolová hvězda, která kdy žila? Pro mě to je Keith Richards. On je sám tak trochu pirát!

Ve třetím díle se má objevit osobně?
Jasně. Všichni se těšíme na to, jak si přijde Keith Richards zahrát štěk. Vypadá to slibně, ale s tímhle chlapem nikdy nevíte. Jisté to nebude, dokud se neobjeví na scéně.

Ve filmu jsou často šermířské souboje. Bylo těžké se to naučit?
To byla asi nejintenzivnější a nejtěžší část příprav i samotného natáčení. Měli jsme skvělé šermířské mistry, kteří s námi studovali pohyby a učili nás. Bylo to dobré, protože vážně hrozilo, že člověk přijde o prst nebo o oko.

Jack je samotář, i vy tak působíte. Ale když jste vyrůstal, nepřál jste si někdy, aby vás ostatní děti braly víc mezi sebe?
Ne, já byl vždycky šťastnej jako samotář. Jen jednou, bylo mi asi dvanáct, jsem se strašlivě zamiloval do nejoblíbenější roztleskávačky ve škole. Ale nic z toho nebylo. Nebyl jsem ten správnej frajer.

Zkoušíte si své postavy na vlastních dětech?
Děti do toho hodně zapojuji. Dvojku Pirátů vlastně ještě neviděly. Jako rodič jsem cítil povinnost film vidět dřív, než se k němu dostanou ony. Dospěl jsem k závěru, že je to v pohodě. Legrační je, když si s dětmi hrajeme s barbínama... tak jako všichni, taky jste si s nimi hrál, ne?... To je pro herce skvělý způsob, jak experimentovat s hlasy. Takhle se dá rozpracovat postava. S barbínou. Dcera se ale rozčiluje: „Tati, můžeš prosím používat svůj vlastní hlas?“

Pomohlo vám to při nějaké
Jednou jsem se snažil přijít na hlas pro Willyho Wonku a dcera mě zastavila a ptala se: „Kdo to je?“ Líbilo se jí to. Nebo aspoň vypadala, že se jí to líbí. Říkal jsem: „Myslím, že by to mohl být Willy Wonka“, a ona na to „tak jo“.

Rozumí tomu, co děláte?
Ještě ne. Nezaregistrovala, že její táta je herec. Jednou se jí v restauraci nějaká žena zeptala, co dělají její rodiče. Lily Rose řekla: „Maminka je zpěvačka.“ A paní na to: „Aha, a co dělá tvůj tatínek?“ - „Můj tatínek je pirát.“

Změnil se nějak váš vztah k Hollywoodu?
Posledních pět let žiju hlavně ve Francii a v mém vztahu k Hollywoodu to dělá divy. Taky to, že mám děti, jsem odtamtud tak daleko, že nic nevím. Nevím, kdo je kdo. Nevím, kdo je slavnej. Nevím, kdo slavnej není. Nevím, kdo je bohatej, chudej, úspěšnej, kdo je k ničemu. Nevím, co vydělalo peníze a co ne. Je to skvělý.

Považujete se za hodně netypickou celebritu?
Netypickou celebritu? (směje se) To zní jako hodně podivná choroba.

Oblíbený, uctívaný, spousta fanoušků, ale jste trochu outsider, který vytváří jedinečný, odlišný typ postav.
Doufám, no, děkuju.

Takhle jste si svou kariéru představoval?
Věděl jsem to, tak jsem se třeba dostal ven z televizního seriálu (Jump Street 21), který byl na jednu stranu pro mě obrovským požehnáním ve smyslu vzdělání, byl jsem před kamerou pět dní v týdnu, sedm až devět měsíců v roce, ale taky to bylo jak na výrobním pásu, podle mého odpad, který mě žádným tvůrčím způsobem neuspokojoval. Vlastně to bylo spíš frustrující, měl jsem pocit, jako bych si podepsal hodně drsný vězení.

Když se vaše filmy objeví v televizi, co je pro vás při sledování nejtěžší?
Všechno, ale v posledních dvou letech se mi přihodily hned dvě věci. Vloni, když jsem byl ve Francii, zrovna vysílali film Ed Wood. Byl dabovaný ve francouzštině a bylo to až surreálné. Tak jsem se na ten dabovaný film díval.... tak deset minut. Jindy zase dávali film Co žere Gilberta Grapea?, který jsem nikdy neviděl. Rozběhly se titulky, úvodní scéna a já se chvíli díval, až jsem najednou začal strašně rychle dýchat. Tak jsem televizi vypnul a šel pryč.

Jak to, že jste nikdy Gilberta Grapea neviděl?
Mám to tak téměř se všemi filmy, které jsem udělal, a není v tom žádný despekt vůči štábu nebo filmařům, scenáristům, nic takového. Vždycky mám dojem, že když se film dotočí, moje práce skončila. Co se děje pak, není moje věc. Takže pokud se mohu vyhnout konečnému výrobku, udělám to. V hlavě zůstane jen ten můj zážitek, a to mi dělá dobře. Gilbert Grape pro mě byl těžký prostě proto, že jsem tehdy nevěděl, kde jsem emocionálně, psychicky.

Ani po kladném přijetí filmu vás nelákalo se na film podívat?
Opravdu mě dojalo a potěšilo, že se lidem film líbil a pochopili Gilberta a Arnie, ale mně se ho prostě vidět nechtělo. Většinu svých filmů jsem neviděl.

Simon Thompson, agentura Bang, Londýn

Ed Wood (1994)
Inspirací pro roli „nejhoršího režiséra všech dob“ Eda Wooda mu byli prezident Ronald Reagan, rozhlasový DJ Casey Kasem a Plechový dřevorubec (The Tin Man) z Čaroděje ze země Oz.

Strach a hnus v Las Vegas (1998)
Během přípravy na film podle slavné knihy Huntera S. Thompsona se nastěhoval ke spisovateli do sklepa, aby byl své postavě a jejímu světu co nejblíž. Po skončení natáčení měl problémy zbavit se typického mumlání a psychotických pohybů.

Ospalá díra (1999)
Postavu Ichaboda Cranea, policejního komisaře v opulentním barokním fantasy hororu Tima Burtona, Depp popisuje jako zkřížení předpubertální dívky, Angely Lansbury, Basila Rathbonea a herců z hororových B filmů Petera Cushinga a Vincenta Price.

Piráti z Karibiku (2003)
Extravaganci rockové hvězdy a klátivé pohyby si vypůjčil od kytaristy skupiny Rolling Stones Keitha Richardse. Animovaný skunk Pepe LePew dodal kapitánovi nádech absurdity.

Karlík a továrna na čokoládu (2004)
Depp nikdy neřekl, že by postavu excentrického majitele továrny na čokoládu modeloval částečně podle Michalea Jacksona. Nicméně při hercově zálibě v převtělování se skoro nechce věřit, že by podoba byla čistě náhodná.