* LN K filmu jste se dostal relativně pozdě, kdy jste pochopil, že kinematografie je pro vás to pravé?
Až v roce 1992, kdy jsem žil krátce ve Francii a vůbec poprvé jsem tam viděl film. To mi bylo 33 let. Moc se mi to líbilo a po návratu do Koreje jsem začal psát scénáře. Věnoval jsem se tomu dva roky a pak jsem se rozhodl, že se pokusím sehnat peníze na film. To se mi podařilo a natočil jsem svůj první snímek Krokodýl. Bylo tam zřejmě něco, co upoutalo, takže jsem sehnal finance i na další filmy. Měl jsem velké štěstí, za deset let jsem natočil třináct snímků.
* LN Čím vás film tehdy tak oslovil?
Vlastně to ani nedokážu říci. Do té doby jsem pracoval manuálně, hlavně se stroji, o kulturu jsem se vůbec nezajímal. Říkal jsem si, že to musí být moc zajímavá práce, musí se tu úplně všechno vyrobit: napsat scénář, vymyslet scénu, natočit to... Navíc se tu pracuje s technikou, a to jsem uměl. Když se podíváte na moje filmy, tak se tam objevuje hodně strojů, ale i obrazy nebo sochy, protože jsem dřív i maloval. Mám ambici spojit tyto komponenty, přidat dobrý scénář a z toho udělat umělecké dílo.
* LN Jste nesmírně populární v Evropě, jak je to v Koreji?
Je tam pár lidí, kterým se mé filmy opravdu líbí. Ale dost jich mou tvorbu vůbec nezná a jen ji kritizuje. Mé filmy se víc hrají v Evropě nebo v Jižní Americe než v Koreji. Mohu točit právě díky podpoře ze zahraničí, kdybych se spoléhal na domácí finanční zdroje, tak jsem natočil maximálně jeden film.
* LN Je pravda, že točíte velmi levně a velmi rychle?
Ano, mé filmy obvykle nestojí víc než milion dolarů. Všechny fáze vzniku filmu většinou stihnu za jeden měsíc: měsíc na přípravné práce, měsíc na natáčení a pak další měsíc na střih a postprodukci.
* LN Říká se, že většina autorských režisérů točí stále o jednom tématu. Jaké je to vaše?
Základním pocitem mých filmů je ironie a ta obvykle nemá moc společného s happyendem. Točím o tom, že černá a bílá jsou totéž, že mezi nimi není rozdíl.
* LN To by vysvětlovalo, proč jsou vaše filmy něžné a poetické a zároveň hodně brutální.
Něha a násilí jdou ruku v ruce, navzájem se utvářejí a jedno vyživuje druhé.
* LN Ve vašich filmech se obvykle mluví málo, snad s výjimkou posledního snímku Čas...
Dialogy obvykle používám, když je třeba vysvětlit něco z minulosti postav, objasnit motivace jednání. Ale když to vyplyne přímo z děje, jsou slova zbytečná.
* LN Ve filmu Čas si hlavní hrdinka nechá změnit obličej, aby získala milovaného muže. Je plastická chirurgie v Asii stejně velký fenomén jako v západním světě?
Je to víc než fenomén, je to velký problém. Korejci si nechávají upravovat lícní kosti, oční víčka, zvětšovat nosy a prsa... Je to doslova masová nespokojenost se svým geneticky daným vzhledem. Nahání mi to strach. Korea je pod nesmírně silným vlivem Ameriky.
* LN Jste vůči USA dost kritický...
Tomu se nemůžete divit, máme na našem území americká vojska, která zjevně hned tak neodejdou, navíc u nás probíhá něco, co bych nazval okupace americkou kulturou. Vzniká něco tak paradoxního jako vesnice Korejců hovořících americkou angličtinou. Všude jsou k vidění jen americké filmy. Kvůli novému nařízení jich teď půjde do kin dokonce dvojnásobek než dříve. Takže je docela dobře možné, že korejské filmy zmizí - když se nebudou promítat, tak nebude důvod, aby vznikaly.
* LN Co si tedy myslíte o současné hollywoodské velkoprodukci?
Obávám se, že americké filmy jsou jen úžasně drahé, ale už dlouho se nevyvíjejí, jen kopírují stále stejné motivy a postupy. Samozřejmě, že jsou vynikající režiséři jako třeba Martin Scorsese nebo Steven Spielberg, ale to jsou spíš výjimky.
* LN A kdyby vám Spielberg zavolal, abyste v jeho produkci natočil film, odmítl byste?
On mi ještě nevolal, takže to zatím nebudu řešit... Vím ale, že se některé z mých filmů líbily Martinu Scorsesemu. Kdyby zavolal on, hodně bych o tom přemýšlel.
Až v roce 1992, kdy jsem žil krátce ve Francii a vůbec poprvé jsem tam viděl film. To mi bylo 33 let. Moc se mi to líbilo a po návratu do Koreje jsem začal psát scénáře. Věnoval jsem se tomu dva roky a pak jsem se rozhodl, že se pokusím sehnat peníze na film. To se mi podařilo a natočil jsem svůj první snímek Krokodýl. Bylo tam zřejmě něco, co upoutalo, takže jsem sehnal finance i na další filmy. Měl jsem velké štěstí, za deset let jsem natočil třináct snímků.
* LN Čím vás film tehdy tak oslovil?
Vlastně to ani nedokážu říci. Do té doby jsem pracoval manuálně, hlavně se stroji, o kulturu jsem se vůbec nezajímal. Říkal jsem si, že to musí být moc zajímavá práce, musí se tu úplně všechno vyrobit: napsat scénář, vymyslet scénu, natočit to... Navíc se tu pracuje s technikou, a to jsem uměl. Když se podíváte na moje filmy, tak se tam objevuje hodně strojů, ale i obrazy nebo sochy, protože jsem dřív i maloval. Mám ambici spojit tyto komponenty, přidat dobrý scénář a z toho udělat umělecké dílo.
* LN Jste nesmírně populární v Evropě, jak je to v Koreji?
Je tam pár lidí, kterým se mé filmy opravdu líbí. Ale dost jich mou tvorbu vůbec nezná a jen ji kritizuje. Mé filmy se víc hrají v Evropě nebo v Jižní Americe než v Koreji. Mohu točit právě díky podpoře ze zahraničí, kdybych se spoléhal na domácí finanční zdroje, tak jsem natočil maximálně jeden film.
* LN Je pravda, že točíte velmi levně a velmi rychle?
Ano, mé filmy obvykle nestojí víc než milion dolarů. Všechny fáze vzniku filmu většinou stihnu za jeden měsíc: měsíc na přípravné práce, měsíc na natáčení a pak další měsíc na střih a postprodukci.
* LN Říká se, že většina autorských režisérů točí stále o jednom tématu. Jaké je to vaše?
Základním pocitem mých filmů je ironie a ta obvykle nemá moc společného s happyendem. Točím o tom, že černá a bílá jsou totéž, že mezi nimi není rozdíl.
* LN To by vysvětlovalo, proč jsou vaše filmy něžné a poetické a zároveň hodně brutální.
Něha a násilí jdou ruku v ruce, navzájem se utvářejí a jedno vyživuje druhé.
* LN Ve vašich filmech se obvykle mluví málo, snad s výjimkou posledního snímku Čas...
Dialogy obvykle používám, když je třeba vysvětlit něco z minulosti postav, objasnit motivace jednání. Ale když to vyplyne přímo z děje, jsou slova zbytečná.
* LN Ve filmu Čas si hlavní hrdinka nechá změnit obličej, aby získala milovaného muže. Je plastická chirurgie v Asii stejně velký fenomén jako v západním světě?
Je to víc než fenomén, je to velký problém. Korejci si nechávají upravovat lícní kosti, oční víčka, zvětšovat nosy a prsa... Je to doslova masová nespokojenost se svým geneticky daným vzhledem. Nahání mi to strach. Korea je pod nesmírně silným vlivem Ameriky.
* LN Jste vůči USA dost kritický...
Tomu se nemůžete divit, máme na našem území americká vojska, která zjevně hned tak neodejdou, navíc u nás probíhá něco, co bych nazval okupace americkou kulturou. Vzniká něco tak paradoxního jako vesnice Korejců hovořících americkou angličtinou. Všude jsou k vidění jen americké filmy. Kvůli novému nařízení jich teď půjde do kin dokonce dvojnásobek než dříve. Takže je docela dobře možné, že korejské filmy zmizí - když se nebudou promítat, tak nebude důvod, aby vznikaly.
* LN Co si tedy myslíte o současné hollywoodské velkoprodukci?
Obávám se, že americké filmy jsou jen úžasně drahé, ale už dlouho se nevyvíjejí, jen kopírují stále stejné motivy a postupy. Samozřejmě, že jsou vynikající režiséři jako třeba Martin Scorsese nebo Steven Spielberg, ale to jsou spíš výjimky.
* LN A kdyby vám Spielberg zavolal, abyste v jeho produkci natočil film, odmítl byste?
On mi ještě nevolal, takže to zatím nebudu řešit... Vím ale, že se některé z mých filmů líbily Martinu Scorsesemu. Kdyby zavolal on, hodně bych o tom přemýšlel.
