Veršovaný román Evžen Oněgin ruského romantika Alexandra Sergejeviče Puškina patří mezi nejznámější a nejoblíbenější tituly světové literatury. Evžen Oněgin je samolibý petrohradský povaleč, který zamotá hlavu prosté, ale ryzí vesnické dívce Taťáně. Přelévající láska této dvojice nikdy nedojde úplného naplnění, ale i přesto (nebo možná právě i proto) se tento příběh stal světovou klasikou a inspirací. Vůbec poprvé se Puškinovi hrdinové přesunuli na pódia v roce 1879 díky opernímu skladateli Petru Iljiči Čajkovskému.
  |
John Cranko, jenž se s Evženem Oněginem setkal při choreografické práci na Čajkovského opeře v roce 1952, vytvořil svou verzi baletu poprvé v roce 1965 pro Stuttgartský balet, v hlavní roli s Marcií Haydée (Taťána) a Rayem Barrou (Oněgin). Definitivní podobu, kterou můžete nyní spatřit i na jevišti Národního divadla, balet získal o dva roky později. Čeští diváci mohli tuto inscenaci poprvé vidět v roce 1982, kdy Stuttgartský balet hostoval v tehdejším Smetanově divadle (dnešní Státní opera).
OněginNárodní divadlo Choreografie: John Cranko (1927–1973) Hudba: Kurt-Heinz Stolze (1926–1970) podle Petra Iljiče Čajkovského (1840–1893) Scéna a kostýmy: Elisabeth Daltonová Světelný design a výtvarný dohled: Steen Bjarke Kostýmní dohled: Diana Eckmannová Nastudování: Jane Bourne, Filip Barankiewicz Umělecká supervize: Reid Anderson Hudební nastudování: Václav Zahradník Dirigent: Václav Zahradník, Sergej Poluektov |
