Kolíbal je jedním z mála českých výtvarníků, kteří se prosadili v zahraničí. Nynější výstava zahrnuje dílo od roku 1956 do současné doby.
Expozice je autorským konceptem samotného šestaosmdesátiletého autora, jejím kurátorem je Martin Dostál. Představuje objekty, reliéfy, plastiky, kresby a akvarely, jejichž dobu vzniku od sebe oddělují desítky let.
Nuselský most i památník obětem fašismu
Jako jeden ze zásadních momentů své tvorby Kolíbal zmiňuje propojení umění s architekturou, které začalo roku 1963, kdy dostal nabídku zúčastnit se soutěže na výtvarné prvky budovy československého velvyslanectví v Brazílii. Mezi nejznámější Kolíbalovy realizované architektonické projekty patří například opěrné zdi Nuselského mostu z roku 1964. Známý je také Kolíbalův projekt Památník obětem fašismu v Praze z roku 1969.
Spolu s Adrienou Šimotovou, Václavem Boštíkem a dalšími založil uměleckou skupinu UB 12, která byla v roce 1970 zakázána. Také samotné Kolíbalovo abstraktní dílo se stalo politicky nepřijatelným.
Že dělám instalace? To jsem se dozvěděl z Timesů
Na instalacích ve veřejném prostoru se tak podílel pod jinými jmény a v omezeném prostoru ateliéru vytvářel vedle kreseb a reliéfů zcela nově instalace.
"To, že tento výtvarný projev dostal jméno instalace, jsem se dozvěděl teprve z londýnských Timesů," říká Kolíbal. "Mezi podlahou a stěnou v mém ateliéru prostě začaly vznikat věci, jež bylo těžké nazývat sochou," dodává.
Stanislav Kolíbal vystudoval užitou grafiku na VŠUP a scénografii na DAMU. V roce 1990 byl jmenován profesorem na AVU, kde vedl ateliér Socha - instalace. Jeho ženou je sochařka Vlasta Prachatická. Výstavu Jiný svět pořádá Správa pražského hradu ve spolupráci s Prinz Prager Gallery a White Gallery.
