Sobota 3. prosince 2022, svátek má Svatoslav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Odešel Oldřich Hamera, vynikající a osobitý grafik, vydavatel a spisovatel

Kultura

  14:16
Když jsem Oldřichu Hamerovi otevírala jeho poslední výstavu – jednalo se o kresby minerálů vystavených v mineralogických sbírkách na VŠCHT – začala jsem větou: „Kdo je Oldřich Hamera?“ Říkala jsem návštěvníkům výstavy, že postihnout osobnost Oldřicha Hamery prostě nejde, že jeho život by vystačil na několik celovečerních filmů.

Oldřich Hamera. foto: Repro LN

Něžný terorista. Osoby jako Hamera to neměly snadné, ale přesto dosáhly věhlasu

Oldřich byl totiž synkem z buržoazně-klerikární rodiny, milionářem, vyvrhelem, nepohodlným člověkem, vojákem s plicním infarktem, vozičem papíru, nádvorním dělníkem, amatérským geologem, mineralogem, paleontologem, člověkem, který se statečně pral se svým osudem, vydavatelem samizdatové literatury, kreslířem, grafikem, outsiderem, přítelem Vladimíra Boudníka a Bohumila Hrabala a dalších ikonických osobností naší kulturní scény, a nakonec se stal také spisovatelem.

Jako grafik vytvořil obsáhlé a originální dílo, které vycházelo z postupů a technik Vladimíra Boudníka. Od jeho vlivu se však brzy odpoutal a již na konci šedesátých let vystupuje jako zralý umělec. V technice „aktivní grafiky“ začal zobrazovat své objekty touhy – zkamenělou říši trilobitů a amonitů a dále pak nejrůznější minerály ze své bohaté sbírky. Později, v devadesátých letech a kolem roku 2000, vytvořil touto technikou ryze abstraktní barevné kompozice, které jsou energické, pohrávají si s různorodou barevností, ale zároveň jsou i minimalisticky čisté, odhmotněné, odkazující někam dál za naše jsoucno.

Hamerovou srdeční záležitostí byla ale technika monotypu, jež pro něj znamenala zosobnění volnosti, radosti a hravosti. S monotypem pracoval prakticky od svých začátků, techniku zkoumal ještě v době, kdy neměl k dispozici tiskařský lis, který dostal darem od Boudníka až v roce 1965. Právě u monotypu se mohlo plně projevit jeho malířské nadání. Na čistou tiskovou desku totiž maloval podobně jako malíř na malířském plátně. Užíval přitom i olejové barvy, stejně jako jeho učitel. Často také pracoval svými vlastními monotypickými postupy, kterým dal názvy „zavětrávaný monotyp“ a „aktivní lept“.

Hamera byl jedním z ilustrátorů Máchova Máje, ale také vydavatelem samizdatové literatury. Právě za vydání Máchova deníku dostal Cenu Jiřího Koláře za literaturu. Po roce 1989 mohl vystoupit z ilegality, ale také jakoby zůstával stále stranou. Nepatřil a nikdy nechtěl patřit do hlavních výtvarných proudů. V posledních letech svého života psal povídky, ve kterých zpracovával své zážitky. Některé z nich vyšly knižně jako bibliofilie ve vydavatelství Na Stráni manželů Krupkových. Hamera ještě doplnil svými originálními ilustracemi prvních deset výtisků.

Oldřich Hamera odešel 15. listopadu. Byl výjimečným člověkem, po kterém tu zůstává prázdné místo.

Poslední rozloučení se bude konat ve Velké síni Strašnického krematoria 25. 11. v 13:20 hodin. Síň bude otevřena od 13:00.

Autorka je historička umění.

Autor: