Sobota 12. října 2024, svátek má Marcel
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Ostrava, město uhlí? Bývávalo!

Colours of Ostrava

  7:00
OSTRAVA - Centrum moravsko-slezské metropole zas po roce zaplavily tisíce lidí. I přes vrtkavé výkyvy počasí se další, včera ukončený ročník multižánrového setkání Colours of Ostrava, opět setkal se zvýšeným zájmem publika a dokázal, proč u nás patří mezi naprostou festivalovou špičku.

Hlavní hvězdou letošního 8. ročníku hudebního festivalu Colours of Ostrava byl popjazzový zpěvák Jamie Cullum. Před několik tisíci diváky tak v pátek 10. července předvedl skvělou show. foto: Tomáš Hájek, Lidové noviny

Název festivalu, který už po osmé opanoval především ostravské výstaviště na Černé louce a okolí Slezskoostravského hradu, je už pojmem, který nemusí nic dokazovat. Sobě ani svým návštěvníkům. Přesto se mu i tentokrát podařilo posunout se o kousek dál a dokázat, že usínání na vavřínech všech v minulých letech získaných ocenění mu zatím ani výhledově nehrozí. Pozice akce, které se až překvapivě dobře daří měnit kdysi neutěšený obraz průmyslového města, je po letošním ročníku zas o něco pevnější.

Jestli se něčím Colours liší od většiny velkých festivalových kolegů, pak je to promyšlená dramaturgie. Nespokojuje jen s tím, co je k mání, mlsně si vybírá a nebojí se kombinovat ani zariskovat. V programu pak nefiguruje půlka jmen těch, kteří zde zahráli minule, a na publiku je patrný sklon k tolerantnosti. V řadách návštěvníků zdaleka nefigurují jen mladší ročníky, tak jako mnohde jinde. A jedna věc je na Colours of Ostrava naprosto unikátní. Organizátorům se podařilo na svou stranu dostat "domácí". Zatímco jinde se proti podobným akcím div masově neprotestuje (hluk, živly, "divní" jedinci), zde funguje naopak obdivuhodná patriotická pýcha a plná podpora města. A to nejen ze strany institucí, ale i z řad běžného obyvatelstva, které početně akci navštěvuje, podobně jako je jinde zvykem chodit třeba na lidové veselice.

V součtu toho všeho to pak dopadá tak, že jestliže loňský ročník odvážně zahájil jazzovým koncertem, letos na úvod hlavní stage opanoval a už několik tisíc lidí přilákal se svou vážnou hudbou Michael Nyman. V první polovině sice trochu dojem kazilo nedobré nazvučení, ale přesto bouřlivé přijetí dalo najevo, že zde se rozhodně nejedná jen o zpestřující kuriozitu. Vynikající interpretace autorových filmových melodií, včetně té nejslavnější z filmu Piano, se setkala s bouřlivým aplausem. Velký zájem byl ale i o blok Moniky Načevy s Michalem Pavlíčkem, kteří nejen zaplnili obří stan, ale hrozen pár set posluchačů nechali před ním. Závěr prvního večera patřil skvělému spojení korejsko-amerického Ahn tria s TataBojs a občas i pro skalní fanoušky nezvykle aranžovaným verzím. Došlo například i na mimořádně anglicky zpívaný hit Toreadorská otázka.

Stylová pestrost se projevovala na každém kroku. Zatímco na jednom místě se tleskalo Vypsané fixe (tentokrát se zaskakujícím bubeníkem Ondřejem Pečenkou), jinde museli několikrát přidávat Už jsme doma. S početným davem se setkal i z velké části rockový koncert Věry Špinarové, a to i přesto, že skoro celý proběhl za hustého deště. Nejspíš největší hvězdou celého letošního ročníku se stal Jamie Cullum. Jeho vyvážená kombinace jazzového feelingu i instrumentálních schopností s příjemnými popovými písničkami vyeskalovala v nepopsatelně rozjetou show. Hyperaktivní Jamie odbíhal od piana k mikrofonu, skákal po klavíru, bubnoval něj jako rukama jako na perkuse (a to třeba i zespoda), kombinoval zpěv i beatbox a především podle reakcí naprosto uchvátil teenagery i důchodce. Rockovou smršť rozjeli američtí The Violet Burning a dav roztančili u nás již dobře známí Asian Dub Foundation.

Lze jen spekulovat o tom, jak by jinde vstřebali návštěvníci v jednom dni bluegrass Tonyho Trischky, Roberta Křesťana a Druhé trávy, žensky exaltovaný zpěv někdejšího frontmana Yes Jona Andersona a alternativní finsko-americké trio KTU, kde bicím a ne často využívanému mnohostrunnému nástroji stick sekundoval elektronicky modulovaný akordeon. Příjemný pop přivezla Morcheeba, která se v novějším repertoáru vymaňuje triphopové posmutnělosti, ale bohužel trpí naprosto bezvýraznou zpěvačkou. Kosmický rock amerických Mercury Rev ze začátku svými sonickými stěnami působil přesvědčivě a pompézně, později se však rozmělnil do opakování schémat a poblikávání stroboskopů. Se zcela nekritickým a nadšeným přijetím národního hrdiny se setkal Jaromír Nohavica, který se opravdu nemusí bát, že by jeho fanoušci byť jen zapochybovali v podstatě o čemkoliv, co se ho týká. V tu chvíli bylo v areálu přes 22 tisíc lidí a pořadatelé vyhlásili dočasný stopstav prodeji vstupenek. Tančilo se při world-music ovlivněných beatech kosmopolitních N.O.H.A. i těch rovných od britských Stereo MCs. I závěrečný den s world music scénou, poprockem Mňágy a Žďorp i vynikajícím závěrem v podobě Davida Byrnea a Maceo Parkera nabídl pestrou směs, ze které si mohl vybrat opravdu každý. Letošní Colours of Ostrava tak jasně nabídlo model, který funguje i ve všude kolem proklamované krizi.

Hravé koupání s Bübchen: Soutěžíme o 5 balíčků dětské kosmetiky
Hravé koupání s Bübchen: Soutěžíme o 5 balíčků dětské kosmetiky

Hraní s lodičkami, potápění nebo vytváření velehor z bohaté pěny? Jak vypadá váš koupelový rituál? Podělte se o něj v komentářích a třeba zrovna vy...