Obzvlášť aktuální jsou texty francouzského diplomata Eustacha Deschampse, člena poselstva, jež doprovázelo dceru Karla IV. k bílým útesům doverským, do náruče anglického krále Richarda II.
„V Čechách se dobře necítím, vše proti mému vkusu tu je,“ hlásí hned zkraje Eustache, který si, pokud jde o naši vlast, nebral servítky. „Právo tam není domovem, marně byste ho hledat chtěli. Lapka s tulákem vládnou všem, po cestách honí vás den celý. Slabý je bit, silný je smělý. Pěší i jezdce s družinou o koně, náklad oberou a jejich odpor vždycky léčí porcí ran, věru náramnou. Nikde den nezdál se mi delší.“
Zpráva z minula
V poslední době se přímo nabízí, abychom místo novin četli zkazky z minula. Co třeba taková sto let stará povídka Karla Chalupy U Smrti, kde se praví: „V šestnáctém století řádil mor v Čechách několikráte, ale přehrozným ukázal se tento zhoubce lidstva roku 1679, kdy jím zachvácena Vídeň. Z města prchalo vše, dvůr uchýlil se do Prahy, nikdo nechtěl nemocných obsluhovati. Kníže Schwarzenberg tehdy ze šlechty jediný zůstal v ubohém městě a pečoval ze všech sil o nemocné. Byl za to nazván králem moru.“
No tak ho vidíte, cizáka jednoho pobělohorského!
Píseň v hlavě každé pondělíPříště: Ticho a výkřiky uzavírají mou píseň |
