Programu dominovala hudba tak či onak navazující na lidové tradice zemí, ze kterých pocházeli její interpreti.
A tak například kubánská cellistka Ana Carla Maza se svou kapelou hrála hudbu, která dokáže roztančit v typických latinských rytmech půl hlediště, slovenská Banda modifikuje spišské, horehronské, ale třeba i rusínské a romské písně.
Začíná Kašparův velký výlet po vlastech českých. Kam se vydat? |
Jihoitalská zpěvačka Rachele Andrioli prezentovala rytmicky strhující písně salentské tradice a ukrajinské zpěvačky říkající si Kurbasy zpívaly folklor své těžce zkoušené země, což dostalo v aktuální situaci skoro až existenciální rozměr.
Import z ostrovů
Zvláštní důraz letošní dramaturgie kladla na hudbu Britských ostrovů. Hned úvodní slavnostní koncert festivalu patřil instrumentálně mimořádnému smyčcovému triu VRI, hrajícímu starou velšskou tradiční hudbu. Skotskou hudbu reprezentovala hráčka na dudy Bríghde Chaimbeulová a její nástrojový kolega Ross Ainslie, kteří za doprovodu irského kytaristy Stevena Byrnese představili hráčsky brilantní hudbu, na hony vzdálenou představě o „protivném mečení dud“, jejich instrumenty naopak zněly měkce, příjemně, skoro až ušlechtile.
Nejslavnější slza v dějinách populární hudby a roztrhaná fotografii papeže. Odešla opravdová rebelka Sinéad |
Zvláštní místo měli dva irští interpreti, kteří v Náměšti shodou okolností vystoupili den po oznámení úmrtí Sinéad O’Connorové, přičemž oba tuto slavnou zpěvačku osobně znali. Instrumentalista a zpěvák Liam Ó Maonlaí, známý ze skupiny Hothouse Flowers, vystoupil ve speciálním společném projektu s česko-španělskou zpěvačkou Kateřinou García, která se irské hudbě trvale věnuje. Daoirí Farrell je pak považován za vůbec nejdůležitějšího současného interpreta irských tradičních písní, což krásou svého projevu ve výrazných, a vlastně až exoticky znějících, táhlých melodiích jen potvrdil.
Česká reprezentace
Vynikající zastoupení na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou měla letos i česká hudební scéna. Průřez ze svého klasického repertoáru, to znamená nejen lidové písně, ale také ukázky z nejrůznějších žánrově i geograficky přeshraničních projektů či zhudebněnou poezii představil Jiří Pavlica s Hradišťanem. Ozdobou programu byl i Robert Křesťan s Druhou trávou. Soubor obohatil svůj repertoár o písně z posledního alba Díl druhý, původně studiově výrazně vyprodukované skladby přizpůsobil možnostem koncertního provedení a ty do ostatního repertoáru dokonale zapadly.
Debatní kroužky během koncertů a více sponzorských zón. Jak moc se změnil festival Colours of Ostrava? |
Písničkář Karel Plíhal, který na rozdíl od ostatních koncertů, probíhajících v plenéru zámecké zahrady, upřednostnil kryté prostředí zámecké jízdárny, zčásti inovoval svůj program. Poetické písně postavené na jemném předivu strun doprovázejícího kytaristy Petra Fialy a své mandoly jako obvykle prokládal doslova smrští svých vtipných básniček, které jeho publikum miluje. Pod povědomou hlavičkou MDŽ (která ovšem v tomto případě znamená Muzikantky, Dámy, Ženy) zahrálo kvarteto hudebnic, jehož hlavními postavami jsou písničkářky Lucie Redlová a Beata Bocek.
V rámci autorské tvorby i sympaticky uvolněné interpretace lidových písní dámy připomněly také svoji bývalou kolegyni a členku tohoto sdružení, předčasně zemřelou houslistku Jitku Šuranskou. Jihomoravský písničkář Jan Fic představil ve svém sólovém, bluesově laděném bloku nejen svoje doslova na dřeň jdoucí starší písně, ale hlavně novinky z nedávno vydaného třetího alba Homunkulus.
Folkové prázdniny mají pověst jednoho z nejpříjemnějších, návštěvnicky nejvstřícnějších festivalů a navíc akcí s mimořádně invenčním programem. Ani po ročníku 2023 na této charakteristice není třeba nic měnit.
