U katafalku s rakví byly mezi záplavou květin věnce prezidenta Václava Klause, předsedy vlády Mirka Topolánka, Poslanecké sněmovny, Senátu, ministerstva kultury, pražského Národního divadla, Slovenského národního divadla z Bratislavy, Národního divadla Brno a řady pražských scén. Svému profesorovi poslala květiny Akademie múzických umění.
Památku zesnulého uctili i mezinárodní hudební festival Pražské jaro, Česká filharmonie, Česká televize, Český rozhlas, Herecká asociace a nadace Život umělce.
V čestných strážích se vystřídalo na 80 umělců. Mezi smutečními hosty usedli například předseda Senátu Přemysl Sobotka, předseda sněmovny Miloslav Vlček a ministr kultury Václav Jehlička. "Vzpomínám na něj a budu na něj vzpomínat jako na dobrého herce a
přemýšlivého člověka, který byl skvělý po dlouhá desetiletí i jako občan," řekl o Lukavském Václav Havel.
Smuteční obřad zahájily tóny z Fibichovy Nevěsty messinské v podání orchestru české první scény. Jeho členové pak doprovodili pěvce Ivana Kusnjera a Evu Urbanovou, v jejichž podání zazněla jedna z biblických písní Antonína Dvořáka a závěr z opery Rusalka. Prvním, který na zesnulého vzpomenul, byl šéf činohry Michal Dočekal."Takovým ctnostem je nakloněna málokterá doba. Mistr Lukavský však prožil značnou část v době, která jim vyloženě nepřála. O to víc je třeba vážit si jeho příkladu a vnímat jej jako odkaz," řekl Dočekal
Celé hlediště povstalo, když na závěr pietního aktu zazněla státní hymna. "Zlatou kapličkou" se pak rozlehl dlouhý potlesk, podobný, jaký Radovana Lukavského na české první scéně provázel téměř šedesát let. Tleskalo se i před divadlem, když byla rakev za zvuků smutečních fanfár vynesena z Národního divadla.
Odpoledne se ve svatovítské katedrále na Pražském hradě uskuteční zádušní mše. Podle informací Arcibiskupství pražského ji nebude kvůli pracovnímu zaneprázdnění sloužit původně ohlášený kardinál Miloslav Vlk, ale biskup Jiří Paďour. Číst ze Starého i Nového zákona mají Josef Abrhám a Libuše Šafránková.
Radovan Lukavský byl jedním z posledních žijících herců generace, která na jeviště vstoupila ve 40. letech minulého století. Od dětských let účinkoval na ochotnických scénách. Vystudoval konzervatoř a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. V roce 1946 se stal členem Městského divadla na Královských Vinohradech, na české první scéně působil přes půl století.
Památku zesnulého uctili i mezinárodní hudební festival Pražské jaro, Česká filharmonie, Česká televize, Český rozhlas, Herecká asociace a nadace Život umělce.
V čestných strážích se vystřídalo na 80 umělců. Mezi smutečními hosty usedli například předseda Senátu Přemysl Sobotka, předseda sněmovny Miloslav Vlček a ministr kultury Václav Jehlička. "Vzpomínám na něj a budu na něj vzpomínat jako na dobrého herce a
přemýšlivého člověka, který byl skvělý po dlouhá desetiletí i jako občan," řekl o Lukavském Václav Havel.
Smuteční obřad zahájily tóny z Fibichovy Nevěsty messinské v podání orchestru české první scény. Jeho členové pak doprovodili pěvce Ivana Kusnjera a Evu Urbanovou, v jejichž podání zazněla jedna z biblických písní Antonína Dvořáka a závěr z opery Rusalka. Prvním, který na zesnulého vzpomenul, byl šéf činohry Michal Dočekal."Takovým ctnostem je nakloněna málokterá doba. Mistr Lukavský však prožil značnou část v době, která jim vyloženě nepřála. O to víc je třeba vážit si jeho příkladu a vnímat jej jako odkaz," řekl Dočekal
Celé hlediště povstalo, když na závěr pietního aktu zazněla státní hymna. "Zlatou kapličkou" se pak rozlehl dlouhý potlesk, podobný, jaký Radovana Lukavského na české první scéně provázel téměř šedesát let. Tleskalo se i před divadlem, když byla rakev za zvuků smutečních fanfár vynesena z Národního divadla.
Odpoledne se ve svatovítské katedrále na Pražském hradě uskuteční zádušní mše. Podle informací Arcibiskupství pražského ji nebude kvůli pracovnímu zaneprázdnění sloužit původně ohlášený kardinál Miloslav Vlk, ale biskup Jiří Paďour. Číst ze Starého i Nového zákona mají Josef Abrhám a Libuše Šafránková.
Radovan Lukavský byl jedním z posledních žijících herců generace, která na jeviště vstoupila ve 40. letech minulého století. Od dětských let účinkoval na ochotnických scénách. Vystudoval konzervatoř a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. V roce 1946 se stal členem Městského divadla na Královských Vinohradech, na české první scéně působil přes půl století.