Jitka Molavcová je žena více talentů, je zpěvačka, hudebnice, klaunka a výborná herečka, která opakovaně předvedla, že dokáže zahrát i charakterní, psychologicky nejednoznačné role. A je také věrná – Semaforu a Jiřímu Suchému, kde je vlastně nenahraditelná, tím pádem i hodně vytížená, a času na vlastní projekty mnoho nemívá. Teď ovšem vydala album šansonů, kterýžto žánr jí byl vždy blízký, spojení hudby s dramatickým textem ji odjakživa sedělo. Ostatně, jak vzpomíná, i do Semaforu ji v roce 1970 přijali, když jí slyšeli zpívat píseň Jacquese Brela Lásko má s českým textem Pavla Kopty
  |
