RECENZE: Z pohádky do pohádky. Skálova tvorba je vždy neotřelá, nápaditá a vtipná

V Domě U Kamenného zvonu, kde jsou „jiné práce“ vystaveny, je občas slyšet údiv nad množstvím obrázků z knih. A stejně překvapivá je citelná absence Skálových pověstných objektů. Hodně návštěvníků zaskočí také délka času stráveného v sálech galerie, pokud si chtějí vystavené ukázky nejen prohlédnout, ale také přečíst. Kvůli dodržování odstupů se u některých prací musí počítat dokonce s menší frontou.

Vystaveno je zhruba dvacet knih pro děti. Skála pro ně vymyslel originální výtvarný jazyk, pomocí nějž se dokázal přiblížit fantazii malých čtenářů.

Malíř, sochař, performer a hudebník s výjimečným citem pro svět nejmenších, sám i v dospělosti hravý, nešetřil nápady ani na výstavě. Například pod dlouhou řadou zasklených obrazů vytvořil v úrovni očí asi pětiletých dětí plejádu postaviček z Pohádky z bramborových řádků. Děti si tak mohou zblízka prohlédnout Tygra Špekáčka a další figurky, k nimž autor vlastnoručně připsal jména.

Ilustracemi se František Skála živil především v osmdesátých letech. Podle svých slov se tzv. vykreslil na knihách o přírodě. Přiznává však, že i do publikací s vážnou tematikou se mu vkrádaly „diverzní prvky“. Tak i kresby v odborných knihách mají v koutku naznačené bizarní výjevy. Třeba jak pytláci pohřbívají hajného.

Neutuchající příval nápadů a energie

Expozice má formu retrospektivního průvodce Skálovou ilustrační tvorbou. Nejstarší vystavená díla sahají do jeho dětství a umožňují veřejnosti nahlédnout do autorova soukromí. K vidění jsou obrázky, které jako školák kreslil mamince k Vánocům v otcově ateliéru, jsou zde však i intimnější výjevy vzniklé v době dospívání. K těm patří například obraz Adolescence (1978).

Již díla z malířova mládí dokazují Skálův mimořádný, všestranný talent, neutuchající příval nápadů, energie a představivosti.

Krásné jsou ukázky perfektně provedených a do detailů promyšlených ilustrací ke knihám Miroslava Janotky a Karla Linharta nazvaným Zapomenutá řemesla, kde Skála předvedl své mistrovství, jež mu otevřelo cestu k dalším knižním zakázkám. Zároveň ho začala ilustrační tvorba motivovat k vlastní volné tvorbě.

Vznikla tak Skálova autorská kniha Velké putování Vlase a Brady. Publikaci, označovanou malířem za první knižní komiks vydaný v Československu, tvořil František Skála v letech 1987–88. Senzační postavičky mezi sebou komunikují prostřednictvím komiksových bublin a okamžitě diváka vtáhnou do děje příběhu. Takový exponát se dá těžko rychle opustit. Pozornému návštěvníkovi, který nemusí pospíchat, pak neujdou úžasné detaily, jež umí Skála vtěsnat všude, kde to jde. A vždy trefně a s vtipem.

Podobně je tomu i s další Skálovou autorskou knihou – Skutečným příběhem Cílka a Lídy. Hlavní postavičky, Cílka a Lídu, Skála nejen nakreslil, ale z přírodního materiálu vytvořil i jejich malé plastiky. A tak Lída s vlasy z mořských řas a její parťák Cílek jsou ve vitríně velkým oživením monotematických exponátů.

Výstava se hodně věnuje knižním dílům Karla Šiktance, které Skála doprovodil lavírovanými kresbami uhlem. Zdánlivě jednoduché, podobné stylu Bohuslava Reynka, jsou mimořádně působivé. Zaujmou také umělcovy deníky z cest, popsané a pomalované, opatřené barevnými deskami a slibnými nadpisy. Doslova lákají vzít je přes zákaz do ruky a listovat jimi.

Instalace končí velkými objekty, rovněž z přírodních materiálů, jež představují Skálovu tvorbu posledních let. Opět neotřelou, nápaditou a vtipnou, jak je u zakladatele skupiny Tvrdohlaví samozřejmé.