Film Nataši Merkulovové a Alexeje Čupova patřil k nejsilnějším dílům, která se ve Varech promítala. Právě v kontextu současného dění a právě i v souvislosti s ukrajinskými filmy, které festival také uvedl.
Děj snímku se odehrává v roce 1938 v době stalinistických čistek. Snímkem prolínají bulgakovovsky fantaskní prvky, ale jeho jádro je mrazivě skutečné a navíc zřetelně nadčasové. Tvůrci diváky přivádějí mezi členy elitního oddílu bezpečnostních složek, mladé muže odhodlané sloužit vlasti a režimu. Jsou svědky i vykonavateli krutých represí, někdy jim i sami padnou za oběť. Titulní kapitán Volkonogov se jedné přízračné noci setká s mrtvým kamarádem, který mu zvěstuje, jaká muka jej čekají v pekle.
Recepty na katastrofu. Vary nabídly děsivé drama plné mrtvol i toxickou dovolenou |
Vykoupit se může jedině tím, že od někoho dosáhne odpuštění. Volkonogov ukradne balík složek a zoufale se snaží úkol splnit. Vždy musí pozůsatalým nejprve sdělit, že dotyčný je mrtvý, protože jde o utajovanou informaci. Pak musí vysvětlit, že na nevinnou oběť byly uplatněny „zvláštní metody“, aby se přiznala. A pak chtít odpuštění. Není divu, že se mu nedaří.
Sám je zděšený svou dřívější nevědomostí a zdrcený nespravedlností. Znalejší kolega mu vysvětluje princip: samozřejmě že jsou ti umučení a popravení nevinní. Ale byli nespolehliví, protože měli nevhodný třídní původ nebo byli třeba Němci nebo Poláci nebo zkrátka neměli rádi svou vlast, i takoví se najdou. Nic nespáchali, ale představovali riziko. A zabít je jen tak, bez rozsudku, to nejde, žijeme přece v právním státě. Proto se museli přiznat. Závaznou pravdou se stává nepříčetná fantasmagorie.
„Viděl jsem Bolka Polívku v Paříži a chtěl jsem být jako on!“ Geoffrey Rush ohromil Karlovy Vary |
Děsivé „zvláštní metody“ ruského aparátu byly ve Varech k vidění, ještě ve výrazně naturalističtějším provedení, ve filmu Odlesk ukrajinského režiséra Valentina Vasjanoviče – ten ukazuje jejich používání při agresi na Ukrajině v roce 2014. Oba filmy, společně uvedené i loni v Benátkách, se doplňují v drtivé a bohužel nekompromisně logické výpovědi: ruský mocenský systém má na prosazování svých vizí dobře vyzkoušené know-how. Proč by se jej teď vzdával na okupovaném ukrajinském území? Domněnku, že přece žijeme v jiném světě, už Rusko přesvědčivě vyvrátilo.
Na jednom z argumentů, který odpůrci Volkonogova uváděli, něco je (i když to není důvod film na přehlídce neuvést, spíš naopak), totiž že k domácímu (ruskému) divákovi se takový film vůbec nedostane. Film, který získal hlavní cenu ruské filmové kritiky, měl mít domácí premiéru letos v dubnu, podle údajů na ruské Wikipedii byla přeložena na podzim. Je dost důležité, zda se uskuteční.
