A to své první režisérské zkušenosti sbíral v erotickém průmyslu - v Japonsku populárním žánru takzvaných pinku filmů.
Začínal jste v erotické branži, nebál jste se, že to uškodí vaší umělecké pověsti?
Vůbec ne, ten žánr je v Japonsku velmi oblíbený. Kromě toho, nejde o žádné tvrdé porno, žádné detaily sexu tu neuvidíte. Je veliký rozdíl mezi stylem pinku a pornografickými snímky na západě. Pinku filmy musí dokonce projít cenzorským schválením.
Jaká pravidla vlastně takový žánr má?
Rozpočet je tři miliony jenů, většinou máte 4-5 natáčecích dnů, samotný film pak trvá něco málo přes hodinu a měly by tam být minimálně tři erotické scény. Pak existuje síť speciálních kin, v nichž se pinku promítá.
Byly vám zkušenosti z téhle branže k něčemu?
Jistě, myslím, že základ režisérského řemesla je všude stejný. Kromě toho v době, kdy jsem začínal, byla japonská kinematografie v krizi a pro moji generaci bylo pinku jediná možnost jak dělat film.
Snímek Vibrátor, který vás proslavil, je introspektivní příběh z pohledu hlavní hrdinky. Jaké to je vytvářet vnitřní svět ženy pro vás jako pro muže?
Předlohu k filmu Vibrátor napsala žena, ten román vzbudil senzaci právě kvůli odvážně koncipovaným vnitřním promluvám. Já jsem je pouze adaptoval pro film. Ale jinak, jde mi o obecnou lidskou zkušenost a je jedno, zda ji vyprávím skrze muže nebo ženu.
Přesto, proč je pro vás ženská hrdinka lákavější?
Je jenom jeden základní vztah -mezi mužem a ženou. Mám pocit, že skrze ženskou postavu ve filmu jsem schopný lépe porozumět sám sobě, a to mě baví. I filmaři, které obdivuji, jako je třeba Godard, točili o ženách a ženy jsou v jejich filmech tak krásné... To mě přitahovalo a chtěl jsem točit podobně.
Proč má film Vibrátor takový název? Nic, co by ho vysvětlovalo, jsem v ději nenašel.
Převzal jsem jméno z předlohy, je provokativní a přitáhne pozornost. Ve filmu se spolu seznámí mladá žena a řidič náklaďáku a vyrazí spolu na cestu. Synchronizování motoru náklaďáku a tlukotu srdce hlavní hrdinky, to je vibrátor.
Tomu moc nerozumím.
Vibrátor, to je jenom taková legrace, neberte to vážně. Když jedete v náklaďáku, motor je většinou přesně pod sedadlem spolujezdce a vy slyšíte, jak vibruje a drnčí. Dívka v mém filmu sedí na takovém místě a zamiluje se do řidiče. To, co cítí ve svém srdci, je předáno tím motorem. Vzpomínám si na Jeana Gabina v jednom filmu, kde hraje řidiče náklaďáku. Tam je to podobná situace.
Gabin, Godard, zdá se, že máte rád francouzskou kinematografii.
Určitě, francouzští režiséři mě ovlivnili. Ale nejvíc jsem se díval na na americké filmy z období „american new cinema“. Miluju filmy jako Bonnie a Clyde nebo Easy rider.
Takže road-movie.
Ano, miluju road movie, na rozdíl od malého Japonska v Evropě nebo v Americe můžete překonávat velké vzdálenosti, poznávat stále nová místa a nové lidi.
Vibrátor ale road-movie je, nehledě na to, jak je Japonsko malé.
Ve filmu jsem velké vzdálenosti nahradil změnou atmosféry, měnícím se počasím. Tím jsem vytvořil dojem delší cesty.
Velkou roli ve vašich filmech má i erotika. Proč jí dáváte tolik prostoru?
Tak mi řekněte, co dělá muž se ženou, když jsou spolu sami. Co děláte vy?
No, to záleží na situaci.
Tak vidíte.
Měl jsem spíš na mysli, že v jiných filmech režisér erotickým scénám nevěnuje tolik prostoru. Milenci se sejdou, ale sex se ztvární v několika vteřinách nebo přijde časový střih, aby si divák domyslel, že to proběhlo. U vás takové scény zabírají slušnou část děje.
Ve filmu Vibrátor jsem chtěl říct, že sex patří k vztahu stejně samozřejmě jako to, že spolu dva lidé mluví - je to jenom jiný způsob komunikace. Sex je vlastně malicherná záležitost. Samozřejmě, může hrát i určující roli, to nepopírám, ale tady to je jiný případ.
Hrdinka Vibrátoru trpí anorexií, je osamocená, frustrovaná ze sebe i společnosti. Je takových v Japonsku hodně?
Taková postava jako ona v Japonsku není běžná, ale přibývá jich.
Čím to je?
Ženy dnes mnohem více pracují, hromadí se stres, psychické vypětí, ale to je problém celého současného světa. Ženy v Japonsku se mění. Je například docela běžné, že dívka, kterou vidíte prvně v životě, vám řekne: Chci se tě dotknout. V době, kdy jsem dal tuhle větu do svého filmu (replika hl.postavy ze snímku Vibrátor - pozn.aut.), to ještě normální nebylo.
Co přesně taková situace znamená?
Má to mnoho významů. Jednak, že té ženě chybí cit, objetí od někoho blízkého, ale také to může znamenat: Chci se s tebou vyspat. No řekněte, stane se vám něco takového tady, v České republice?
Těžko říct.
Když potkáte nějakou dívku v baru, nebo na první schůzce? A ona řekne: Chci se tě dotknout...
Když něco takového řekne, je to podle mě i výraz sebevědomí, emancipace. Myslel jsem, že Japonsko je tradičně patriarchální země.
To se rychle mění, japonští muži jsou hodní, věřte mi. Ztrácejí tu původní silnou pozici. Naopak ženy se začínají čím dál víc prosazovat.
