Rád jsem se na koncert podíval ale musím

s pravdou ven. To, co tam předvedl PAvlica se svým ansámblem, to byla snůška nehorázných, pseudofilozofických mouder korunovaných neuvěřitelnýmí slovními tvary. Za vůbec nejhorší považuji, když píseň cimbálovky začně houslovým vstupem a la Vanessa Mae, přejde rádoby jazzovými názvuky ale s moravskou melodičností do rádoby bigbítového finiše. Musím říct, že tak jsem se ještě u televize nikdy nestyděl za ty, co na obrazovce zrovna byli. Ona je stará pravda, která říká ševče, drž se svého kopyta. A tak, po kýčovitých posledních deskách Čechomoru se na samotný vrchol nevkusu, dostává PAvlica se svým Hradišťanem. Nikdy bych nebyl býval připustil, že budu souhlasit s názorem, že lepší Šuláková než Pavlica. Neposlouchám ani jedno jméno, ale když už bych si měl vybrat, buď neposlouchat nic a být přibit na vrata rezavými hřeby nebo žít s poslouchat jenoho z uvedených, bral bych Šulákovou. Ale nesměl by s ní být Zdeněk Hrachový. To bych radši volil ta vrata.

Lidi jsou zcela znechuceni politikou

 každý den se odhaluje zrůdnost rozsahu korupce a zlodějin na všech úrovních politiky. Dnes je jasné že v tom jsou namočeni naprosto všichni

Klausem počínaje a posledním úředníkem státní správy konče. Václav Havel asi jako jediný

z vrcholných činitelů takový nebyl a všichni lidé to vědí a mají potřebu se zastavit a zapálit

svíčku protože on za to stojí a je správné to učinit protože i když jsme s řadou jeho kroků nemuseli souhlasit byl to v jádru dobrý člověk  jehož charakter ostře kontrastuje s chamtivostí

okolo něj.

Poslední poděkování panu presidentovi Václavu Havlovi

Děkuji za dnešní trachtaci. V živitě by mě nenapadlo, že budu moct slyšet den před Ježíškem  live přenos  z Lucerny v prime time na ČT 1 Jasnou Páku a podobné, mně milé, kapely. Zatím to vždy hrozilo spíš naším národním pokladem Helenkou Vondráčkovic.