Kdysi jsem měnil u jednoho divadla na burze různé vinyly s jinými a mohu říct, že Stouni na rozdíl od Brouků moc na dračku nešli. Sám jsem si je mnohokrát přehrával na vlastnoručně spáchané "hifině" ještě s EL34 na konci (pamětníci jistě zamáčknou slzičku) a nikdy jsem jim nepřišel úplně na chuť. Něco jim pro mě osobně k té absolutní špičce chybělo, takový ten pověstný fous...
Věhlasní „Stouni“ jsou věhlasní díky medializaci. V reálu je to podprůměrná hudba. Monotónní, jednotvárné aranžmá. Jednoduché melodie, někdy žádné, kytary s plechovým zvukem. Zastaralé. Prakticky žádné hity. Na svatbu jako kapelu by si je nikdo nepozval. Unudili by hosty...
Magnusku, ach chudáčku maličký hloupoučký a ubohý truchlivý Magnusku, zapni si doma (jinde stejně nehraješ) klávesky a hrej si. Hrej si, co chceš. Malý Magnusku, podivně mentálně postižený chudáčku. O skutečné síle skutečné hudby nic nevíš, nikdy jsi nevěděl a jen si tak trapně verbálně masturbuješ, zatím co tebou dehonestovaní Stouni už 55 let hrají něco, co asi nikdy nepochopíš. Hudbu. :-)