Bývalý kryt pod zlínskou poliklinikou funguje od roku 2010 jako galerie, kde se prezentují především práce studentů či absolventů Ateliéru reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati. V labyrintu chodeb a bíle vymalovaných robustních zdí autoři prezentují originální pohled na proměny současného české a slovenského zemědělství. Od hypermoderních strojů až po život zvířat v atypickém prostředí.
  |
Rej nad městem
Úvodní sál je věnován sérii Jany Pohankové, která fotografovala včelaře v centru Bratislavy. Na střechách administrativních budov jsou malé nenápadné skulptury, které zprvu na snímcích téměř přehlédnete, teprve když se podíváte hodně zblízka, zaujme vás nepatřičný element. Uprostřed šedé městské krajiny stojí dřevěné úly a kdesi ve změti ventilačních průduchů právě včelař kontroluje své svěřenkyně.
„Včely ve městě jsou mnohem logičtější než na venkově, kde je většinou monokultura řepkových polí. Když odkvete řepka, tak včely nemají, kde sbírat pyl. Zato ve městech jsou stromy a parky, takže základna na střeše domu je pro ně výhodnější“ vysvětluje autorka a dodává, že v Bratislavě je nezisková organizace Živica, která motivuje majitele administrativních budov nebo nákupních center, aby umístili na střechy další úly. Včelařství propaguje i Zuzana Čaputová, která má úly přímo v Prezidentské zahradě.
Do útrob popelnic
Od vzletných výšin se sneseme do zcela jiného prostředí při pohledu na fotokolekci Kateřiny Bébrové. Ta se doslova ponořila do odpadků, aby prozkoumala, co vše vyhazují velké obchodní řetězce. Od roku 2018 platí zákon, který nařizuje obchodům, které mají nad 400 metrů čtverečních, aby nevyhazovaly zboží s poškozeným obalem nebo uplynulou dobou trvanlivosti. Jenže některé firmy zákon příliš nedodržují…
„Plýtvání potravinami, je pro naši generaci důležité. Znám komunitu lidí, kteří se věnují takzvanému dumpster divingu, což je vybírání popelnic a hledání potravin, které se ještě dají použít. Nedělají to kvůli tomu, že by chtěli ušetřit za nákup, ale prostě nesouhlasí s tím, že se spousta potravin vyhazuje“ říká Kateřina Bébrová a líčí focení nočního lovu v odpadcích. Na potemnělých snímcích si lovci svítí mobilem do útrob kontejneru a hledají zeleninu či ovoce. „Chtěla jsem nafotit celý ten proces, od hledání až po to, kdy si uvaříte jídlo z těchto potravin. Není problém najít v koši velké množství mrkve, celeru nebo banánů. Jsou mírně potlučené, ale rozhodně použitelné,“ říká autorka.
Vesmír na poli
Studentská výstava ukazuje nejen aktivity, které u nás zatím ještě nemají dlouhou tradici, ale zobrazuje problémy, které se řeší mnoho let. Peter Polanský fotografoval z dronu těžbu dřeva na Slovensku, kde se pokácí 9 milionů stromů ročně. Něco jde na domácí trh, ale často se dřevo vyváží, pro zahraniční firmy je levnější nakoupit slovenské dřevo než kupovat materiál ve vlastní zemi.
Další autor Jan Blažej se zamýšlí nad používáním ultramoderních strojů na poli. Zaujaly ho roboti, kteří se v noci používají pro plení nebo monitoring meteorologických podmínek. Robotické kolosy nasvícené ve tmě vám okamžitě evokují záběry z vesmírné expedice. Dokonalé stroje, které už ani nepotřebují lidský element…
Vedle slavných jmen
Rozmanitost témat a také šance ukázat začínajícím fotografům nejrůznější aspekty jejich profese byla důležitá pro Jana Jindru, vedoucího Ateliéru reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati. „Letos je to poprvé, kdy kurátorka Michaela Brachtlová z Národního zemědělského muzea přizvala naše studenty ke spolupráci. V předchozích letech pro ni fotili renomovaní autoři jako například Jindřich Štreit nebo Karel Cudlín. Kurátorka vybere to nejlepší z naší studentské kolekce a zařadí snímky do stálé sbírky. Příští rok se práce našich studentů budou prezentovat v Ostravě,“ říká Jindra a představuje další zajímavou fotokolekci.
Pravěký portrét
Od ultra moderních přístrojů se přeneseme zpátky do pravěku, jak říká Kateřina Lebedová, která dokumentovala každodenní život na pštrosí farmě v Kamenci u Poličky.
„Pštrosi jsem samozřejmě znala ze ZOO, ale tam jsou většinou někde daleko v ohradě. Tady jsem si je mohla prohlédnout opravdu zblízka. Je to fascinující zvíře, které působí až prehistoricky. Stačí se podívat na detail obří nohy a připomíná vám obrázky pravěkých zvířat. Tohle focení mě bavilo i proto, že jsem si mohla vyzkoušet úplně nový způsob práce. Od zátiší, přes reportáž až po portrét zvířete,“ vysvětluje Kateřina Lebedová a já si říkám, jak důležitou hodnotu má tato studentská výstava. Dozvídáme se totiž nejen zprávy o inovacích a problémech, ale vidíme, jak je kriticky vnímá nejmladší generace fotografů.
