Pátek 4. října 2024, svátek má František
130 let

Lidovky.cz

RECENZE: Voda v roli věčné múzy umělců. Výstava nabízí silný estetický zážitek

Kultura

  18:00
PRAHA - Voda, zdroj života i zkázy, ale také letitá inspirace umělců. V klatovské Galerii U Bílého jednorožce je různé podobenství vody stěžejním tématem výstavy Voda / Proměny obrazu živlu v českém umění 19.–20. století. Kvůli epidemii se však expozice zatím nedočkala návštěvníků. Ukázky z instalace je možné zhlédnout na stránkách galerie nebo v katalogu, kde je reprodukována většina vystavených děl od dvaasedmdesáti autorů. Nadějí pro veřejnost je prodloužení expozice do 6. června.

Jako od Erbena. Keramický Vodník Jindřicha Zeithammla z roku 2000. foto: GKK

Ideou výstavy se jejím autorkám a kurátorkám Šárce Leubnerové a Lucii Šiklové stala studie filozofa Gastona Bachelarda Voda a sny, vydaná v Paříži v roce 1942, rozvíjející myšlenky o obraznosti vody. Vybrat reprezentativní kolekci z přemíry prací, v nichž se objevuje voda, nebylo snadné. Téměř žádný z výtvarných stylů se v průběhu staletí nevyhnul ztvárnění potoků, jezer, tůní, bažin a vodopádů.

Tématiku vodního živlu zpracovávají také současní umělci prostřednictvím moderních médií. Třemi filmy se na výstavě prezentuje pohyblivý obraz, zastoupeno je i interaktivní umění, tím je od Martina Janíčka Zvukový mrak, jenž ke svému rozezvučení potřebuje vodu.

Svou skladbou je expozice přitažlivá pro milovníky přírodních scenérií, alegorických a mytologických výjevů nebo romantických zákoutí stejně jako pro vyznavače abstraktního umění. Autorky výstavy i stejnojmenného katalogu rozdělily instalaci do pěti celků, jejich názvy předurčují témata děl. Jména některých autorů se objevují v několika z nich.

Patří k nim třeba Antonín Chittussi, jehož tvorba se prolíná několika kapitolami. V části nazvané Voda v krajině dělají Chittussimu společnost vynikající krajináři od Josefa Navrátila, Antonína Slavíčka, Františka Kavána po Václava Radimského. Poetisticko surrealistický přístup ke zmíněné látce zastupují díla Jindřicha Štyrského a Toyen. Současné výtvarníky tvorba Olgy Karlíkové, Michala Raného, Oldřicha Smutného.

Ohrožený zdroj života

V tematickém okruhu Voda jako zdroj obživy exceluje obecně méně známý Jan Kojan, třeboňský rodák, jenž svoji tvorbu zasvětil rybníkům (Výlov, Spravování sítí, Počítání ryb). U jiných malířů, například u Piepenhagena, Ullika nebo Havránka v souvislosti s obživou figurují kromě rybářů také vodní mlýny.

Voda živel přináší dramatičtější pojetí obrazů, oblíbené zejména kolem poloviny 19. století, v němž se objevují trosečníci na moři či temné mraky halící krajinu, jak vypovídají díla Navrátila, Piepenhagena, Kosárka. Schikanederova Utonulá pak reflektuje sociální témata konce století. Méně publikované a neokoukané je dílo Římský kinematograf od Beneše Knüpfera, zobrazující zděšení návštěvníků kinosálu, sledujících, jak se z filmového plátna valí voda. Jinak se s námětem vyrovnávají Jitka Anlaufová (Pod hladinou) nebo Marie Blabolilová (Potok). Jejich tvorba, vzniklá v roce 2019, je důkazem proměny vnímání vodního živlu jako ohroženého zdroje života.

Ještě důraznější je video současného aktivisty Vladimíra Turnera Frutti di mare. Ke konci 19. století se oblíbeným námětem žánrové malby stala koupel. Vystaveny jsou obrazy koupajících se mužů a žen od Hudečka, Jiránka, Preislera, Černého, Kremličky, Muziky, Špillara a dalších. Plátna doplňuje plastika Po koupeli od málo vystavované česko-rakouské sochařky Mary Duras a dvě levitující plavkyně Kurta Gebauera. Obrazy Pavla Šmída Přátelé z roku 2018 a Koupání Davida Franka (2019) působí jako zdařilý odkaz k tvorbě mistrů z 19. století.

Knüpferovy, Maroldovy či Pirnerovy nymfy a víly byly zařazeny do části expozice označené jako Symbol, alegorie, mýtus, pohádka. Reflexe k nadpřirozeným postavám vodní říše se opakuje u několika generací výtvarníků. Výstava nabízí srovnání Bludiček Františka Kavána z roku 1897 a Bludiček Miloslava Mouchy, namalovaných o 111 let později. 

„Bylo zajímavé představit dílo současného autora v kontextu s pracemi autorů kolem roku 1900. Jako příklad můžeme uvést keramickou plastiku Vodníka Jindřicha Zeitthamla z roku 2000 ve stylu téměř secesního symbolismu, který neuvěřitelně koresponduje s vodníky a vodními duchy Panuškovými“, dodávají kurátorky expozice.

Přestože autorky podle svých slov nechtěly koncipovat výstavu do explicitně ekologického rázu, její výsledná podoba, přes silný estetický zážitek, neutěšenou ekologickou situaci samovolně reflektuje.

VODA / PROMĚNY OBRAZU ŽIVLU V ČESKÉM UMĚNÍ 19.–20. STOLETÍ

Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy, do 6. 6.

Autor: