David Gaberle před šesti lety studoval antropologii v Londýně a focení bylo jen prostředkem, jak si získat odstup od hektického života kolem. Jednorázová hra na pozorovatele, který má před sebou ochranný štít – fotoaparát, se postupně rozvinula v mezinárodní putování. Z Anglie odjel do Evropy a pak do Asie, procestoval deset metropolí a všude viděl to samé: davy lidí, kteří se přesunují z domova do práce az práce domů. Bezmyšlenkovitě putují metrem či tramvají a uprostřed davu touží po izolaci.
Vloni vy dal Gaberle svoji první knihu Metropolight (nakl. Kant) díky veřejné sbírce na zahraničním webu Kickstarter, kde vybral 20 tisíc liber. Zaujala i recenzenty v britském deníku The Guardian.
  |
Test pozornosti
Vloni se Gaberle vrátil do Prahy a přijal nabídku od Centra architektury a městského plánování CAMP, které sídlí nedaleko Karlova náměstí v Praze v takzvaných Pragerových kostkách. Součástí centra je galerie, kde se doposud prezentovaly výstavy o architektuře. Tentokrát je zde poprvé k vidění fotografická výstava, kde Gaberle představuje výsledky půlroční práce nazvané NA PRAHU.
Učitel fotografů. Karel Otto Hrubý se cítil zapřáhnutý do káry fotografie |
Černě vymalovaný výstavní prostor je rozdělený na dvě části. Na jedné jsou klasicky nainstalované fotografie, na protější stěně vidíme pětadvacetimetrové projekční plátno. Divák pozoruje černou plochu a během pár vteřin má šanci otestovat svoji pozornost. Objeví se před ním jeden snímek z pražské periferie, za chvilku se promítne další. Nejdřív je tu starší žena, která ztěžka stoupá po schodech na stanici metra. Jen se chvilku rozkoukat – a je tu další příběh: tramvaj plná lidí av ní dívka. Smutná, rezignovaná. Nečekejte už ani okamžik, je tu třetí snímek. Zamlžené okno v tramvaji a uprostřed muž, který opírá dlaň o dveře. Někomu brání, aby vstoupil? Zakazuje? Takové zákazy si sám v sobě ordinuje Gaberle, když trpělivě hledá podobnosti a blízkosti v obrazech městské džungle a číhá na překvapivé souvislosti.
Výstava Davida Gaberleho vyžaduje od diváka stejnou trpělivost. Ukazuje Prahu jako pestrobarevný živoucí organismus, který ale většinou přehlížíme. Sídliště, rušné ulice nebo špinavá zákoutí jsou místa, která každý den opouštíme a navečer se vracíme. Nepředpokládáme, že právě zde by se dalo najít nějaké dobrodružství. Gaberle ukazuje, o co přicházíme: stačí se pozorně dívat a vnímat jeho indicie. V šedé změti panelových sídlišť je všudypřítomná červená barva. Jako signál, jako varování, jako oživení. Někdy detail, jindy celá plocha. Je to narušení šedi, ale i zkouška našeho vnímání. Dalším důležitým prvkem na fotografiích Davida Gaberleho je hra světla a stínů. Kurátor výstavy Tomáš Pospěch říká: „Autor podtrhuje světlem právě to místo, na které chce v obraze upozornit, nebo rozzařuje barvu, která je podstatou celého snímku. David mačká spoušť často ve chvíli, kdy paprsky slunce naposledy ozařují maličký prostor ulice nebo se dotýkají fasády domu. Jako by jej těšil tento nervní hraniční bod, kdy se nasvícené ulice města na chvíli změní v jeviště.“
Tato první pražská výstava Davida Gaberleho je teprve začátek dobrodružného putování, je to vykročení na cestu městem, které sice zná celý život, ale přitom ho objevil teprve nedávno.
David Gaberle: NA PRAHU |
