Pátek 26. dubna 2024, svátek má Oto
130 let

Lidovky.cz

Vídeň má muzikál superlativů

Kultura

  9:12
VÍDEŇ - Mezi světovou špičku řadí rakouské Raimundovo divadlo muzikál Rebecca napsaný na motivy příběhu známého z Hitchcockova filmu.

Věrnost až za hrob. Hospodyně paní Danversová (Susan Rigvava-Dumas) zůstává věrná své bývalé paní a novomanželku přivádí k šílenství. foto: Raimund Theater

Může existovat muzikál vystavěný na půdorysu kriminálního příběhu? Je možné, aby se titulní hrdinka muzikálu během celého večera neobjevila na scéně z toho prostého důvodu, že je již déle než rok mrtvá? Odpověď zní ano! Dokazuje to nový muzikál Rebecca libretisty Michaela Kunzeho a skladatele Sylvestera Levaye, který měl v na podzim světovou premiéru ve Vídni na scéně Raimundova divadla a jehož trvalý úspěch dokazuje, že jde o špičkový titul sezony.

Muzikál Rebecca vznikl na půdorysu stejnojmenného románu anglické spisovatelky francouzského původu Daphne du Maurierové. U nás je znám pod názvem Živá a mrtvá. Světovou proslulost získala i jeho filmová podoba režiséra Alfreda Hitchcocka z roku 1940.

Příběh začíná ve 20. letech minulého století málem jako červená knihovna. Zámožný anglický šlechtic Max de Winter, jehož půvabná a všemi zbožňovaná manželka přišla před rokem nešťastnou náhodou o život při noční projížďce na člunu, se v Monte Carlu zamiluje do dívky, kterou coby společnici zaměstnává výstřední americká milionářka. Láska je opětována a Max děvčeti nabídne sňatek.

Hrůzný sen z minulosti
Novou ženu přivádí Max na své sídlo v Manderley v jižní Anglii. Tam čeká mladou ženu šok - chování manžela i domácího personálu vůči ní je pro ni nepochopitelné. Novomanželka se dlouhou dobu domnívá, že Max dosud nepřekonal smutek ze ztráty své první ženy a že ona je pouhou náhradou. Za velmi dramatických okolností zjišťuje, že Maxovo první manželství nebylo zdaleka ideální. Max se sice pohybuje v zajetí své minulosti, avšak Rebecca není jeho velkou a stále živou láskou, nýbrž hrůzným snem. Nejde o pouhou kriminální story, ale o příběh mladé ženy, která se přerodí z nesmělého sirotka v sebevědomou dámu. Charaktery postav jsou nadčasové a mají univerzální platnost.

Na scéně Raimundova divadla vzniklo dílo, které je nutno považovat po delší době opět za skutečný muzikál superlativů. Kunze a Levay mají už na svém kontě světový úspěch jménem Elizabeth, tedy příběh rakousko-uherské císařovny Sisi, stejně jako muzikál Mozart!, líčící především vztah génia k autoritám a světu kolem. Michael Kunze pak společně se skladatelem Jimem Steinmanem vytvořil i muzikálovou podobu kultovního hororového filmového příběhu Romana Polanského Ples upírů. Všechna čtyři díla mají společného jmenovatele: jejich světová premiéra se konala v některém z divadel Spojených vídeňských scén. Autoři a především intendanti těchto divadel se tak vydali odvážnou cestou původních titulů, které si v ničem nezadají s londýnskými a newyorskými vzory.

Kunze - mimochodem pražský rodák - je dnes jednoznačně nejvýznamnějším muzikálovým tvůrcem kontinentální Evropy. Od 80. let do dneška postupně přebásnil nejvýznamnější světové muzikály pro německou jazykovou oblast (Jesus Christ Superstar, Evita, Fantóm opery, Kočky, Sunset Boulevard, A Chorus Line, Lví král, Mamma Mia! a další). Souběžně se přitom vydal vlastní tvůrčí cestou. Patří mezi autory, kteří se pevně drží zásady, že dobrý muzikál musí vycházet především ze silného příběhu. Ten pak zpracovává či nově píše. Podle jeho názoru nesmí postrádat dramatičnost. Dostatečný, ne však zcela dominantní prostor (jako u Lloyda Webera), je vyhrazen hudbě.

Vídeňskou Rebeccu je nutno vidět i v souvislosti se světovým muzikálovým děním. Inscenační velkolepost si v ničem nezadá se scénickými návrhy Johna Napiera (Les Misérables, Starlight Express, Cats a Sunset Boulevard). V případě Rebeccy se dokonce splnil sen mnoha scénografů. V pravou chvíli zachvátí scénu požár, jehož podstatnou součástí je i skutečný oheň, nechybí dokonce ani lidské pochodně. (Jak se asi s touto skutečností vypořádá případné londýnské uvedení, kde něco takového bezpečnostní předpisy vylučuji?) V tomto případě, stejně jako u celé scénografie, nejde jen o nákladnost, nýbrž i o funkčnost a službu příběhu. Totéž ostatně platilo i o předešlých Kunzeho muzikálech.

Hodnocení LN: * * * * *

Rebecca
Podle románu Daphne du Maurierové

Režie: Francesca Zambellová
Choreografie: Denni Sayersová
Výprava: Peter J. Davison
Hudba: Sylvester Levay
V hlavních rolích: Uwe Kröger, Susan Rigvava-Dumas ad.
Raimund Theater, Vídeň

Nelze Rebeccu nesrovnat ani s posledním muzikálem Aldrewa Lloyda Webera Žena v bílém, který vznikl na námět vůbec prvního britského krimi příběhu z viktoriánského období. Lloyd Webber se však na rozdíl od Levaye vydal směrem k moderní opeře, což jej stálo přízeň diváků do té míry, že se Žena v bílém udržela v Londýně vlastně jen rok a na Broadwayi pouhých několik týdnů.

Jedno je pro Rebeccu i současné špičkové muzikálové produkce evropského kontinentu společné: jde o mezinárodní záležitost. Pro oba autory, kreativní tým, herce, není podstatné, zda se narodili v Rakousku, Německu, Maďarsku, Česku, Holandsku, Dánsku či jinde. Pohybují se v globalizovaném světě, ovládají jazyky a jsou profesionály svého oboru. Jestli současnému muzikálu může něco škodit, pak je to snaha uzavírat se do vlastních zahrádek a domnívat se, že u nás mohou hodiny tikat opačným směrem.

Autor: