Psí hřbitov založil v roce 1933 lesmistr Josef Tomášek z Borovné. Hřbitov je obrovský žulový kámen ve tvaru nepravidelného jehlanu a jeho výška je asi tři metry. Je umístěn v lesích pod vrcholem Hradisko jihozápadním směrem od Telče. Na jedné rovné stěně kamene jsou vytesána jména psů, kteří patrně leží v zemi u jeho úpatí.
"Magie místa a fascinace velkým kamenem mne od dětství přitahovaly natolik, že jsem se opakovaně na hřbitov vracel," uvádí autor výstavy, grafik Jan Vičar a dodává: "Cyklus velkoformátových tisků, matric a jednoho dřevořezu vznikl jednak z vlastních představ o psech 'pod kamenem' (Kuki a Dagi), ale také například záznamem konkrétního příběhu (Emisar). Jedním z tisků je 'Saluki', pes letící prostorem."
Konceptuální, figurativní a abstraktní
Vičar pracuje nejrůznějšími technikami tisku od klasických metod mědirytu až po experimentální kombinace tisku z výšky a hloubky současně z jedné matrice. Od druhé poloviny 90. let patří k několika málo mladým grafikům, kteří se "pokoušejí rozhýbat tuto poněkud unavenou výtvarnou disciplínu novými impulzy", hodnotí Marcel Fišer.
VýstavaJan Vičar / Psí hřbitov |
Charakteristickým rysem Vičarovy tvorby je spojení klasických technik s méně tradičními, někdy přímo experimentálními postupy. "Neustále proměňuje svůj výraz, v jednotlivých pracích zcela volně mísí prvky konceptuální, figurativní a abstraktní. Jeho typickým projevem jsou bohatě strukturované tisky mimořádně velkých formátů, ovšem vedle toho občas vytváří i drobné, minuciózně provedené listy. Jeho práce většinou mají narativní ráz, který ovšem nemusí být nutně spojený přímo s figurativním obsahem; často jde o příběh, který vedl ke vzniku grafiky a je v ní implicitně obsažen jako druhá obsahová vrstva, aniž by byl přímo čitelný," představuje Fišer.
