Svou novou výstavu ve třech sálech galerie HYB4 v Kampusu Hybernská nazval Eduardo Lara The Blind Men Series (Série slepých mužů). Na grafických listech i obrazech jsou všechny postavy zobrazeny s holí symbolizující jejich nevidomost. Umělec tak vyzývá diváka k zamyšlení, jak slepec vnímá svět, jejž nemá možnost spatřit. Prostřednictvím vystavených děl představuje Lara (* 1975) svou vizi, jaký je asi život v neustálé tmě, neboť čím je pro vidoucí světlo, tím je pro nevidomé tma.
„Pokud by existovala lampa temnoty, možná by ji nevidomý použil k orientaci ve dne, jako ti z nás, kteří vidí, potřebují světlo, aby netápali ve tmě,“ říká Lara s odkazem na kresbu Slepý muž s lampou tmy. „Jsou to absurdní, paradoxní, ironické i zjevně směšné situace. Tento výsměch je ale namířen proti tomu, kdo vidí, není však schopen porozumět situaci, kde chybí ten nejvzácnější smysl, zrak.“
Linoryty jsou inspirovány také středověkou tradicí Tanců smrti, v samostatném sále doplňuje Sérii slepých mužů několik děl s tematikou světa nevidomých, jde o velké kresby uhlem v kombinaci s červenou hlinkou. Vystaveny jsou i dva oleje na plátně. Název Série slepých mužů nelze brát doslovně, vedle zpodobnění slepého muzikanta, filmaře, návrháře a jiných jsou totiž na linorytech rovněž ženy, třeba Slepá žena v práci či Slepá těhotná, na jednom z olejů pak Lara zpodobnil i slepé dítě v náručí své nevidomé matky.
Značně emotivní jsou dva objekty završující Sérii slepých mužů. Eduardo Lara pro tento účel zhotovil dvě rakve různých velikostí, pro dospělého a pro dítě. Rakve jsou zdobeny řemeslně náročnými dřevoryty postav vztahujících se rovněž k tematice nevidomých.
Dům, jejž lidé opustili, a přece zůstali
Zároveň se Lara účastní i mezinárodní expozice Memento Mori, instalované v sousedním sále galerie HYB4. Lara na ní participuje nejen jako umělec, ale spolu s Víctorem Ríosem i jako její organizátor. Na výstavě Memento Mori se podílí 64 umělců z Česka, Mexika, Španělska a Srbska, polovina z nich jsou ženy, polovina muži, což se týká i českého zastoupení. Společným zadáním bylo umělecké ztvárnění smrti v kontextu se zvyky a vnímáním smrti jednotlivých národů a kultur. Jakési motto tvoří slova peruánského básníka Césara Valleja o podobnosti hrobu a domu, jejž lidé opustili, a přece zůstali. I když výchozí inspirací organizátorů byla estetická struktura středoamerického tzompantli (stojan na lebky), výstava nabízí osobní a osobité pojetí každého osloveného umělce.
Na otázku, proč je zaměření obou expozic tak morbidní, malíř zmiňuje, že se blíží Dušičky, Památka zesnulých, ale k tématu se podle něj vztahuje i současná situace ovlivněná pandemií. „V minulosti postihly lidstvo epidemie moru, cholery, španělské chřipky. Zemřely miliony lidí. V duchu středověké tradice tanců smrti se k tomuto tématu vyjadřovala řada evropských umělců, třeba Hans Holbein či Pieter Brueghel starší. I nyní, kdy čelíme covidu, je smrt bohužel aktuální téma.“
Obě výstavy lze v Hybernské navštívit do 27. října. V průběhu října a listopadu je expozice grafik Memento Mori simultánně otevřena také v Barceloně a Mexico City.
