Francouz Yann Arthus-Bertrand se na rodnou planetu dívá z vrtulníku. Nejen dívá, také ji z výšky - někdy jen z třiceti, jindy až ze tří tisíc metrů -fotografuje. Zaznamenává krásu přírody zjevnou i z pohledu zdola skrytou, objevuje výtvarnou poezii původně možná ani nechtěnou, nalézá civilizační zářezy v krajině a odhaluje tak paradoxy našeho pobývání na Zemi.
Na to, abychom si až do konce října i v Praze mohli prohlížet vybraných sto dvacet velkoformátových snímků, musel jejich autor nalétat čtyři tisíce hodin nad stovkou zemí světa a pořídit tisíce fotografií. Leckam ještě s vrtulníkem nezavítal - například do Čech -, to ale jistě neznamená, že by tam nenašel dost vhodných námětů pro svůj objektiv. Hledá nejen přirozenou krásu někde ještě panenské přírody , ale zejména stopy člověka v krajině, změny, které svou zdaleka ne vždy ohleduplnou činností působí.
Yann Arthus-Bertrand fotografuje tak, že si pozorovatel uvědomí vlastní nepatrný „lidský rozměr“ z ptačího pohledu. Osamělý dělník z Pobřeží slonoviny odpočívající na obřích balících sklizené bavlny, lidé v loďkách, jež jako skořápky uvízly v hustém porostu vodních blatouchů na Nilu, titěrné postavičky v nekonečných polích, pouštích, vodách...
Výstava, kterou doposud zhlédlo v sedmi desítkách měst už více než šedesát milionů lidí, má kromě estetické kvality fotografií také druhou, důležitější stránku, totiž osvětovou. K snímkům patří obsáhlé popisky, v nichž najdeme legendu k danému místu a souvislostem pořízeného obrazu.
K hezkým obrázkům nepříjemné informace
Tak se z příjemného vizuálního zážitku vyklube většinou silně varovná informace. Třeba že ten krásný obrazec připomínající barevnou strukturu achátu je vlastně větrák na krevetí farmě v jedné tchajwanské laguně a jiný „polodrahokam“ v modrých vlnách tvoří zbytky po odsolování vody, které proudí zpět do moře. Nebo že ti působiví „ptáci“ usazení na zemi jako k odpočinku jsou ve skutečnosti helikoptéry související s černobylskou jadernou katastrofou a že ti rezaví „brouci“ malebně posazení v krajině tvoří ve skutečnosti pohřebiště iráckých tanků v Kuvajtu...
Z plastických struktur se při bližším ohledání vyloupne skládka, barevné obrazce odhalí okna v přeplněném sídlišti. Píše se to v popiscích i v dalším textovém doprovodu výstavy.
Kromě estetického zážitku vstřebá tedy divák i množství informací, které by možná ani nechtěl znát, jenže musí, chce-li jako druh přežít. Například, že dvacet procent světové populace nemá přístup k pitné vodě, čtvrtina je bez elektřiny, bezmála polovina nemá sanitární zařízení, že 842 milionů lidí trpí podvýživou a polovina lidstva žije za méně než dva dolary denně. Také se dozví, že v roce 2050 bude na Zemi žít skoro o tři miliardy lidí víc, většinou v rozvojových zemích, které tudíž budou muset zvyšovat průmyslovou výrobu...
Francouzský fotograf krásu světa viděného shora z horkovzdušného balonu poznal v Keni, kde se svou ženou připravoval reportáž o lvech. Svůj projekt, v němž zdůrazňuje nutnost uvědomit si stav Země a potřebu začít s ním něco dělat okamžitě, realizuje už patnáct let. Jeho fotografie jsou výpovědí o stavu planety. Ne ještě drásavou, protože zaznamenávají uchvacující krásu přírody (někdy až kýčovitou), ale už varující, neboť zásahy člověka jsou vesměs ničivé.
| Yann Arthus Bertrand (*1946) |
|
V roce 1991 založil agenturu Altitude, která se stala bankou leteckých fotografií, jedinou svého druhu a jsou v ní nashromážděny snímky ze všech koutů naší planety. Je uznávaným odborníkem na leteckou fotografii a vydal již mnoho publikací. |
