A ČTV zklamala na celé čáře. To je ostuda, odbýt to jednou - dvěma větama!! A Nova? Totéž. Lapal jsem po dechu.
Valčík... je úchvatná, strhující, fascinující věc. Vandrovali vandrovníci s Boudou - nádherná, moudrá a zároveˇv poučná i zábavná věc. Skříňka s líčidly a Stříbrná paruka - takový hold hercům, herectví, celému tomu nádhernému prokletému řemeslu, se hned tak nenajde. Lazaretní vlak, Severní nádraží... nikdo to tak nepopsal, nevystihl - vždyť byl u toho! A Dědeček automobil, s Lhotákem?! A pak úchvatně svěží Ginette Pigeon a další v tom dokonalém, noslatgickém černobílém precizním zfilmování: nakonec si jeden z těch úžasných mužů stoupne na návrší, přiloží trubku k ústům - a zazní: Tá, tá, tatatá - tatatááá... Ve třinácti jsem to slyšel a mám to v uších dodnes. Adieu - ! ! !
Nevím. Ale hned si musím otevřít Valčík z Lohengrina, můj oblíbený.
Adolfa Branalda už jsem bral dřív, než umřel, jako legendu: pamatuju si, jak jsem v patnácti četl např. jeho "Důvod k zabití", atd. atd.: a myslím, že s ním ochází velkej kus moudrosti, byť nesouhklasím všeobecně s tím, že stáří je věk zralej, moudrej(!!!)...u pana Branalda učinil bych výjimku. Spoustu krásných knih nám tu necháváte, Mistře,
Váš VB
Osud byl k němu milosrdný, že se nedožil likv idace svého Severního nádraží.
- ale vidím, že je to one-man-show jednoho útočného dlouhého bidla - tak nic...
On ještě žil? Myslel jsem, že zemřel už někdy před 20 lety
Pane Branalde,
děkuji Vám za to, jaký jste byl poutavý spisovatel a moudrý člověk s velkým nadhledem. Bezesporu patříte ke spisovatelským legendám.
...... ty ses od něj moc z jeho moudrosti ale nenaučilTvé výblitky zde patří k nejhloupějším, Jouda
Zdravím--četl jsem od Branaldy řadu věcí a rád jsem se k nim vracel. Psal velmi pěkně-Promenáda s jelenem nebo jeho kniha o vzniku spořilova.
Je mě zcela lhostejné jak ho hodnotíte a co dělal za komunistů.
Psal a uměl-lhostejno za jakého režimu.
To nebyl spisovatel druhého stupně na rozdíl od některých dnes a když je nejhůř tak jdu do politiky. On žil jinak-a uměl
tot vše
Člověk, který něco umět, rozdával a dokázal. Čest jeho památce!
Za Protektorátu byl přizván Němci, jako spolupracovník protektorátního rozhlasu, k identifikaci Stalinova masového zločinu v polském Katynu. Za to po Únoru 1948 pykal
Čest jeho památce